Fox Annie D.: Pohádky mého života

Bylo mi šestnáct, a jako každý den odpoledne kromě neděle, blížila jsem se k atletickému stadionu na trénink. Ze zaparkovaného auta na parkovišti, kolem kterého jsem procházela, vystoupil muž s tím, že hledá krásné mladé dívky pro práci v modelingu, a jestli bych s ním nejela do ateliéru.

Vyrůstala jsem v prostředí, kde se o sexualitě nikdy nezmínilo ani slovo. Plná mladistvé naivity jsem k němu nastoupila do auta. Když jsme přijeli do jeho bytu, řekl, že mi potřebuje změřit postavu a proporce, a já si začala postupně svlékat jednotlivé části oděvu. Nebylo mi to příjemné, ale on se choval tak mile. Když si ale náhle svlékl kalhoty a přistoupil ke mně zezadu, zablikal ve mně alarm, silně jsem ho udeřila, popadla své věci a z bytu utekla. Běžela jsem a plakala, celá vystrašená a pořád nechápající, co se vlastně dělo. Jenom podvědomě jsem cítila, že situace pro mně byla velmi nebezpečná.

Nikdy jsem zážitek nikomu nevyprávěla. Byl ve mně uzavřený a fakt, že nyní již o něm můžu mluvit, je díky terapii rodinných konstelací, kterých jsem se několikrát účasnila. Jednou jsem byla vybrána do role vnitřního hlasu dívky, která byla skutečně ve svých šestnácti letech sexuálně zneužita. Skrze její řev a křik, když jsem se k ní tiskla a držela ji pevně v objetí, se uvolnilo i mé hluboko uzavřené vyděšení a bolest. Všechny ženy a dívky, kterým se stalo něco podobného, začnou vinit samy sebe. A trvá léta a léta, než jsou hlubokou bolest schopny otevřít, přiznat si ji a uvolnit ze sebe obrovské ublížení, potupu a stud.

Přijímám to jako součást svého osudu, tak se mi to mělo stát.

Tuto větu je složité vyslovit, ale když se to podaří, může být tolik osvobozující.

*****

Ještě i dnes je pro mě těžké pochopit, proč jsem nebezpečí celé situace nevnímala dřív, ale teď vím, že to pro mě byla zkušenost. Já byla téměř v jakémsi transu, pravděpodobně muž šikovně odváděl moji pozornost naprosto jinam, jako zkušení kouzelníci. A je mi i záhadou, že dveře do bytu zůstaly odemčené.

(str. 43)