Dutton Kevin: Moudrost psychopatů

Skvělý transplantační chirurg má pět pacientů. Každý z nich potřebuje jiný orgán a každý bez něj zemře. Naneštěstí žádné orgány k transplantaci nejsou zrovna k dispozici. Mladý, zdravý cestovatel, který zrovna projíždí kolem, přijde do lékařovy ambulance na běžnou prohlídku. Během ní doktor objeví, že jeho orgány jsou kompatibilní se všemi pěti umírajícími pacienty. Předpokládejme dále, že kdyby mladík zmizel, lékaře by nikdo nepodezříval. Měl by právo zabít mladého muže proto, aby zachránil život svých pěti pacientů?

I když je to jistě námět k debatě, většina lidí ho vyřeší snadno. Vzít mladíkovi život by bylo od lékaře morálně zavrženíhodné. Žádný lékař přece nemá právo usmrtit pacienta, a to bez ohledu na to, nakolik se humánní či milosrdné ospravedlnění zdá v tu chvíli oprávněné. Byla by to prostě jasná vražda. Ale jak se na to dívá někdo, kdo má psychopatické sklony?

"Vím, v čem je problém," vyjádřil se věcně, když jsem mu to předestřel. "Jestli všechno, co děláte, je leda hraní si s čísly, je to, do prdele, jasný, ne? Chlapíka zabijete a zachráníte těch dalších pět. Je to pragmatismus až na dřeň... Fígl je v tom, že o tom nesmíte zas tak moc přemejšlet... Bejt tím doktorem, nezabere mi to ani vteřinu. Pět za cenu jednoho, ne? Pět dobrejch zpráv - myslím rodiny těch lidí - proti jedný špatný. To je výhodnej kšeft, ne?

"Místo emocí mají čísla," řekl mi jeden zkušený soudní psychiatr, když jsme seděli v jeho pracovně a mluvili o psychopatech...

(str. 67)