Doucleffová Michaeleen: Tajemství přirozené výchovy

Osmělujeme se

• Udělejte ze soboty nebo neděle den rodinného týmu. V tento den přistupujte ke všem podobně  a všechny zapojujte do stejných činností. Aktivity zaměřené na děti a ryze dětskou zábavu (včetně dětských her, televizních pořadů a videí na YouTube) nahraďte aktivitami zaměřenými na rodinu a činnostmi, které byste vy sami jako dospělí rádi dělali. Vaším cílem je postupně dítě seznamovat se světem dospělých. Věnujte se domácím pracím nebo jiné činnosti kolem domu. Jděte společně na nákup. Vyrazte do přírody na piknik s rodinou a přáteli, na ryby, na houby, k vodě. Můžete si také číst nebo pracovat a nechat děti, ať si hrají poblíž. Uspořádejte slavnostní oběd nebo večeři a přizvěte děti k jeho plánování a přípravě. Můžete s nimi vybírat ubrousky, sestavit menu, nachystat nápoje a všechny další dobroty. Účastněte se společenských akcí, kde se počítá se všemi věkovými kategoriemi, nebo dobrovolnických a charitativních aktivit, kde jsou děti vítány (potravinové banky, vaření polévky pro lidi bez domova, komunitní zahrady, okrašlovací spolky, sbírání odpadků a podobně). Během dne mějte pořád na mysli, že není vaším úkolem děti bavit a že úkolem dětí je zapojit se do týmu.
• Každý den vytvářejte prostor, kdy děti nebudete nijak bavit ani zaměstnávat a kdy jim nebudete dávat žádné instrukce. Je dobré začínat pozvolna, po malých krůčcích. Podle toho, na co jste si zvykli, to může být pokaždé třeba jen pět minut v kuse. Postupně dobu prodlužujte, až se dopracujete k tomu, že to tak bude třeba celý víkend. Během této doby nechte děti jednoduše být. Nedávejte jim žádné pokyny, nic jim nevysvětlujte, nepředkládejte jim žádné hračky, neusazujte je před obrazovku. Dopřejte jim čas, aby si na všechno přišly samy. Jděte si po své práci a nechte je, ať si poblíž dělají něco svého. Dělejte něco do práce, myjte nádobí, čtěte si na pohovce, nebo třeba nedělejte vůbec nic. Zpočátku možná bude jednodušší dělat to mimo domov. Jděte tedy s dětmi třeba do parku a vezměte si s sebou knihu nebo nějakou práci. Sedněte si na lavičku a nemluvte. Pokud dítě začne kňourat nebo si stěžovat, že se nudí, ignorujte to. Samo si přejde na způsob, jak se zabavit, bez vás i bez obrazovky. A jak se v této dovednosti bude postupně zdokonalovat, život začne být jednodušší, klidnější a pohodovější... Možná vám ze začátku pomůže si říct: dám tomu každý den dvacet minut. Dvacet minut nebudu nic říkat a odvážím se od dítěte odejít třeba na dvacet kroků (zpočátku asi spíš dětských).

(str. 122)