Dokulil Miloš: Křesťanství v perspektivě výročí milánského ediktu

Bližší informace

Řekněme také opakovaně, že Bůh křesťanů nebyl hned "trojiční". Do jaké míry jej bylo možno pořád ztotožňovat s hebrejsky již po věky stabilizovaným Hospodinem, musí asi rovněž zůstat otevřenou otázkou. Jenže to by tu nesměla již být představa o "otcovském" vztahu Boha na nebesích s těmi "syny člověka" dole, na té teď zkoušené a těžce zkroušené zemi jenom "dole". Nemůžeme samozřejmě odhlédnout od celkové situace na počátku druhé poloviny prvního století naší éry. Už druhá polovina vlády císaře Nerona nebyla vůbec "pohodová" (vládl mezi lety 54 až 68). Po jeho smrti se během jediného roku v boji o moc vystřídali tři další pretendenti na císařskou hodnost. Po nich byl provolán císařem během svého tažení proti povstavší Palestině Vespasianus (roku 69). Palestinu (a Židy) krutě zpacifikoval Vespasianův syn Titus. Tohle všechno nezůstalo bez vlivu na další osudy již o dvě generace dříve vzniknuvšího - a okamžitě nikoli hned sebou sebejistého - "křesťanství".

Byla tu ovšem zvláštní a jistě neopakovatelná atmosféra času, v němž si lidé tehdy dávno jaksi byli jisti, že se snad již blíží konec světa; a chtěli (aspoň někteří mezi nimi) najít z toho všeho nějaké přijatelné východisko. Pavlem zvěstovaný Ježíš jako Pán a Kristus mohl tuto sociální objednávku uspokojovat nejen na celém Blízkém východě. Pro hnutí vyznávající Ježíše jako "Krista" byla zde od Řecka přes celou tehdejší Malou Asii půda zčásti připravená na vesměs pohansky vyprahlých územích již apoštolem Pavlem...

(str. 199)

Zboží zařazeno v kategoriích