Chopra Malika: Má trnitá cesta k radosti ze života

Bližší informace

Pokračuji v meditacích a pojmenovávání - krocení. Postupně se stávám stále lepší pozorovatelkou aktivit vlastní mysli. Udělám tedy další krok a pokouším se sledovat sebe a svůj život jako celek, nejen vnitřní krajinu, prostě všechno, bez příkras. To první, co vidím, mě nijak nepřekvapuje - jsem unavená. Přestože v noci spím devět hodin, ploužím se dnem, jako bych na zádech vlekla batoh plný cihel.

Sice jsem byla v lázních, chodila na túry a jedla zdravě, ale nadváhu mám pořád a kdovíjak fit také nejsem. Není to, pravda, úplná hrůza, avšak není to ani podle mých záměrů. Pokračuji ve svých týdenních kurzech jógy, mám je ráda, jenže jednou týdně je málo na to, aby se to nějak výrazněji projevilo na kondici. Když jdu do schodů, popadám dech. A když si jednoho rána sáhnu do skříně pro oblečení, uvědomuji si, že se některým šatům vyhýbám, jelikož vím, že mi budou příliš těsné.

A jakmile si jednou začnu všímat, už nejde přestat. Jednoho dne - právě sedím na poradě - si uvědomím, že jsem si zvykla sedět se založenýma rukama a zkříženýma nohama, což není zrovna poloha vyzařující vstřícnost a otevřenost. Na chvíli se vžívám do vlastního těla...

(str. 67)

Zboží zařazeno v kategoriích