Brown J. Epes: Posvátná dýmka - Černý Jelen vypráví o 7 obřadech

Bližší informace

Černý jelen (1863–1950) z kmene Siouxů, syn Splašeného koně, svatý muž a „strážce posvátné dýmky“ patří k mimořádným mužům své doby ve věcech náboženské víry i praxe. Krátce před svou smrtí v srpnu roku 1950 řekl: „Modlím se, aby prostřednictvím naší posvátné dýmky a této knihy, v níž vysvětluji, čím naše dýmka skutečně je, nastal mír mezi národy, které mi porozumí – porozumí srdcem, nejen hlavou. Potom si uvědomí, že my indiáni známe jednoho pravého Boha a že se k Němu bez ustání modlíme.“

Knihu Posvátná dýmka předal ústně Josephu E. Brownovi za jeho osmiměsíčního pobytu v rezervaci Pine Ridge v Jižní Dakotě, kde Černý jelen žil. Kniha začíná příchodem Bílé bizoní ženy k Siouxům. Žena jim předává vzácný dar – posvátnou dýmku. Černý jelen poté líčí a rozebírá jednotlivé obřady, jež byly Siouxům odhaleny prostřednictvím vidění, a vysvětluje jejich smysl. Čtenář se seznámí s tancem slunce, očistným obřadem, obřadem „uchovávání duše“ a dalšími obřady.

Indiánská mystéria wakan jsou středem zájmu a bádání výzkumníků a učenců od nejstarších dob, co se Evropané setkali se severoamerickými indiány. Tato kniha ale bezpochyby patří k nejvěrnějším popisům jejich náboženství. Posvátná dýmka byla poprvé zveřejněna jako 36 svazek řady „Civilization of the American Indian Series“ a s nadšením ji přijali studenti srovnávací religionistiky, etnologové, historici, filozofové a každý, kdo se zajímá o život amerických indiánů.Stál jsem a čekal na východ slunce, a za úsvitu byl najednou svět plný malých okřídlených bytostí a všechny se velice radovaly. Nakonec slunce vyšlo a přineslo světlo na svět. Pak jsem začal volat, vrátil se do středu, lehl si a svou dýmku opřel o středový obětní kůl.

Jak jsem tam ve středu ležel, zaslechl jsem různé druhy drobných okřídlenců, kteří seděli na obětních kůlech, žádný z nich však ke mně nepromluvil. Pohlédl jsem na dýmku a po její troubeli lezli dva mravenci. Snad se mnou chtěli hovořit, ale brzy zase odešli.

Často ke mně během dne, když jsem volal a pozvedal svůj hlas, přilétali ptáci a motýli. Jednou přiletěl bílý motýl, usedl na konec troubele a mával nahoru a dolů svými krásnými křídly. Toho dne jsem nespatřil žádné velké čtyřnohé bytosti, jen ty malé. Těsně před západem slunce se začaly na nebi kupit mraky a přišly Hromové bytosti. Nebe křižovaly blesky, hromy burácely a myslím, že jsem měl trochu strach. Držel jsem však svou dýmku, pozvedal hlas k Wakan-Tankovi a brzy jsem zaslechl: "Hí-aj-haj-í-í! Hí-aj-haj-í-í!". Čtyřikrát to ten hlas zvolal a mě najednou opustil všechen strach, protože jsem si vzpomněl, co mi říkal onen ptáček. Pocítil jsem v sobě velikou odvahu. Slyšel jsem ještě jiné hlasy, kterým jsem nerozuměl. Stál jsem tam se zavřenýma očima, ani nevím, jak dlouho. Když jsem je otevřel, všude bylo jasno, jasněji než ve dne...

(str. 88)

Zboží zařazeno v kategoriích