Boogerd Cornelis: Zvyky a rituály ve výchově malého dítěte

Duševní život je nesen zvyky v myšlení, cítění a chtění. Které zvyky v oblasti myšlení znám sám u sebe? Co si pomyslím, když se dcera vrátí pozdě domů, když najdu ve schránce reklamní leták, nebo když si čtyřletý syn při jídle hraje s kaší?

Malé děti potřebují v první řadě jasnost. Protože se jim dosud plně nerozvinulo éterné tělo, nelze se zatím dovolávat jejich samostatného myšlení. Prostřednictvím napodobování integrují zvyky z okolí včetně "obvyklých" myšlenek, které dospělým "nabíhají". A to nejenom tehdy, jsou-li myšleny a vysloveny, ale především jako myšlenky projevující se v chování, které děti vidí. Jak reaguje matka na nečekaného hosta? Jak na nabručenou náladu? Jaké myšlenky z toho zřetelně promlouvají?

Když například učitelka podá dítěti vcházejícímu do třídy ruku, dává tím najevo, že ho vnímá jako lidské Já a nikoli jako věc danou k ní "do úschovy" - na to poukazovalo staré označení nizozemských školek "bewaarschool", úschovna.

Špatný příklad zvyků v oblasti myšlení nám dávají politici. Většinou se jejich myšlení ubírá cestou, kterou jim předepisuje jejich politická strana. Myšlenka ztuhlá do podoby zvyku se stává prázdnou frází. Není to myšlenka osobně prožitá a vybojovaná.

Záleží tedy na vlastní ducha-přítomnosti, jestli je myšlenkový zvyk naplněn životem, nebo zůstane jen prázdným obalem. Aby si děti předem nevytvářely frázovité myšlení, je dobré ponechávat jim prostor pro fantazii a dávat jim vzor hravé komunikace, radosti a otevřené pozornosti vůči okolnímu světu, který nás dovede pokaždé znovu překvapit a vyvolat v nás úžas...

(str. 24)