Astur Tiny: Jaguáří píseň na cestě k celistvosti

O moudrosti

Život plynul téměř v klidu. Až do doby, kdy se udály dvě příhody.

Jedné noci Jaguár při svém toulání narazil na čerstvě opuštěný pelech jiné šelmy. Překvapeně nasával její pach. Rozhodně nešlo o stejný druh, jako byl on sám. Pach u byl povědomý, nedokázal však přesně určit, o koho jde.

Opakovaně se k tomu místu vracel. Vždy ho našel prázdné.

Až jednou...

Byl ukrytý, pozoroval prázdný pelech, když se cosi pohnulo. Vítr přinesl čerstvou stopu a stébla vysoké trávy se rozestoupila. K pelechu se přibližovalo mohutné zvíře zlatavé barvy s hustou hřívou. Bystré oči pročesávaly okolí jako by hledaly nevítaného návštěvníka, kterým se Jaguár zdál být.

"Vylez, ty opelichanče," houkl mrzutě Lev na ukrytého Jaguára. "Předveď mi, jestli jsi pořád ten samý pyšný hlupák."

Jaguár strnul překvapením. "Tak proto mi byl ten pach tak povědomý," blesklo mu hlavou.

Jaguár napjal všechny smysly a opustil svůj úkryt. Postavil se před Lva a tvářil se co nejvýhružněji.

"Ach, Bože, on pořád ještě nic nepochopil," zakroutil Lev hlavou a pobaveně zvedl oči v sloup.

Jaguár byl zmatený a tomu odpovídal i jeho výraz. Lev se srdečně zasmál, když viděl, jak si ten lstivý nebezpečný lovec, plný vzrušení z nadcházejícího boje, neví rady.

"Máš dvě možnosti, Jaguáre," pokračoval Lev.

"Pustíš se se mnou do boje a zemřeš. Tentokrát už tě nikdo a nic nezachrání," řekl Lev soustředěně.

"Anebo poklekneš a se skloněnou hlavou mě požádáš, abych byl tvým druhem, abych tě miloval." Přísně se podíval na Jaguára. "A věz, Jaguáre, že i když budeš klečet a žádat, není jisté, že se staneme druhy a že tě budu milovat. A i když se to, Jaguáre, stane, není jisté, zda a jak dlouho to bude trvat," skočil Lev s tím, co chtěl a co musel Jaguárovi sdělit.

"Proč bych tě měl chtít za druha  a proč bych měl chtít tvou lásku? zeptal se ostražitě Jaguár.

"Protože jsem tvůj král," řekl Lev, otočil se a zmizel ve vysoké trávě.

Jaguár zůstal stát u prázdného pelechu. Pak se sesul na zem a tři dny a tři noci spal. Zdálo se, že ani nedýchá, tak hluboký byl jeho spánek.

Ve snu se se Lvem procházel po ostrově, naslouchal jeho vyprávění, čichal jeho pach, a pozoroval svaly rýsující se pod kůží jeho mohutného těla. Řídil se pokyny Lva, zda se dát doprava či doleva, kdy ulehnout, kdy vstát. Nořil se do oparu, který Lva obklopoval, a sytil se jím.

Když Jaguár po třech dnech a třech nocích otevřel rozespalé oči, uviděl před sebou siluetu Lva.

A nebesa pohnula.

Jaguár poklekl a z největší hlubiny své jaguáří duše ostýchavě požádal Lva, aby se stal jeho druhem a miloval ho.

Lev se na Jaguára dlouze zadíval a pak přitiskl své čelo k čelu Jaguára. Trvalo to jen pár vteřin. Jaguár během nich spatřil veškerý svůj vliv, který mu byl dán osudem...

(str. 58)