Aladin: 2012 a dál ...

Dvanáct let se profesionálně zabývám prací s energiemi a vším, co s tím souvisí (ať už si pod pojmem energie umíte představit cokoli). Za tu dobu jsem prošel mnohými "satori" (neboli wu či kenšó), "vhledy", doslova stovkami iniciací při zasvěceních do pradávných i novějších energetických systémů a nepočítanými transformacemi na silových a posvátných místech, seznámil se (a byl jsem seznámen) se starověkými učeními a tajemnými pravdami, magií v původním slova smyslu poznání a vědění, prastarými energetickými systémy, i tím, čemu dnes říkáme geomantie - energetická úprava krajiny ve prospěch jednotlivců i lidstva, využívaná po celé Evropě (nejen) již před desetitisícem let.

Ti, kteří vědí, se prostě objevují v proudu mého života, vždy když jsem připraven postoupit o stupínek výš. Stal jsem se pak prostředníkem tisíců zasvěcení adeptů na práci s energií, také jsem předal desítky nových zasvěcovacích systémů, z nich některé patří k těm nejrozšířenějším mezi veřejností (např. vyšší úrovně Shambally).

Odedávna - co si pamatuji - mne fascinovalo to, že se vše děje z nějakého důvodu, že vše řídí skrytá síla, něco či někdo za závojem našeho zapomnění. Informace jsem hledal v historii, do svých deseti let jsem prostudoval snad veškerou tehdy dostupnou antickou literaturu i dějiny Říma, Byzance, Egypta, ale odpovědi přišly až se studováním filosofických systémů, magie a prvními vhledy. Teprve po dalších desetiletích jsem pochopil, že i my jsme tvůrci toho, co se kolem nás odehrává, že nejsme jen bezmocnou obětí, ale silnou a vědomou bytostí.

Teď přišla doba se o znalosti podělit nejen s adepty iniciačních škol, ale i s vámi, kteří chcete vědět víc, nejlépe i pravdu. (Aladin)

(str. 5)Sfinga byla nazývána Sešepankch Hórmakchitu a byla zpodobněním Hóra. Ten má ještě další titul Hórpechrad, což ho označuje jako adepta iniciace v Isidině chrámu, tedy absolventa mysteria Isis. Když pak absolvoval další mysterium Osiridovo, byl titulován Hórkchitu, což odpovídá absolventu téže úrovně studia mysterií ve Východní říši s titulem myst. Sfinx tak pojmenovali až mnohem později Řekové, tak jako pyramida je slovo řeckého původu - připomínaly jim řecký koláč pyramidos.

V textech Knihy o vcházení do Bezbřehé záře se pod hieroglyfem Rostau (dn. Gíza) ukazuje pyramida, kterou stráží dvě spojené sfingy s těly lvic (představující Obě království), které svým přímým pohledem do Slunce v den jarní rovnodennosti ochraňují vstup do království Sokar. Chodby, jimiž se do něj sestupuje, se podobají těm ve Velké pyramidě a pod ní je vidět podzemní chrám mezi Sfingou a pyramidou. Zde dochází k poslední transformaci Osirida, který byl do té doby ve svém nitru stále člověkem. Zde najde osvícení Hórus, král adept je proměněn v nesmrtelného nadčlověka s titulem Dvakrát zrozený.

Archeologie mlčí, sklání hlavu v tajném studu, neboť musela odvolat jisté domněnky, vydávané za teorie, které ještě před málo lety tak důvěřivě šířila. Neodvažuje se vyslovit žádné určité jméno, ani se neodvažuje vyslovit žádné přesné datum. Nemůže již připisovat Sfingu ani králi Rachevovi, ani králi Chfuovi, neboť nyní poznává, že odhalené nápisy naznačují pouze, že socha existovala již za jejich vlády. Vykopávači při hledání starobylých nálezů našli nápis, který mluví o Sfinze jako o pomníku, jehož původ se ztrácí v čase a jako o soče, která byla znovu náhodou objevena, když byla zcela pohřbena v písku pouště. Tento nápis náleží do období čtvrté dynastie, tedy faraónům, kteří žili a vládli v Egyptě před 6000 lety. A i pro tyto krále byla Sfinga již nevýslovně stará...

(str. 228)