Aivanhov Omraam M.: Cesta ticha

Učení Bratrstva v podání Omraama Mikhaëla Aïvanhova je postaveno na univerzálních principech a zákonech. Navazuje vzhledem k místu svého původu převážně na evropské duchovní tradice, tj. na křesťanství, judaismus a řeckou filosofii s ještě původními vlivy starého Egypta, nicméně ve své universalitě obsahuje mnohé i z učení indických, čínských a dalších.

Pevným prvkem Aïvanhovovy filosofie je reinkarnace jako logický předpoklad toho, aby člověk mohl sklízet následky svého jednání a pokračovat na své cestě k dokonalosti.

Zajímavé jsou jeho výklady různých pasáží z bible, zejména z evangelií, či z jiných svatých knih, které tak dostávají nový smysl a jsou použitelné v každodenní praxi.

Ve vztahu k indické filosofii je možné v jeho učení nalézt karma jógu, jako nezištnou práci pro ostatní, bhakti jógu, oddanost a odevzdání se Bohu, radža jógu, práci s životní energií a čakrami, džňána jógu, kontrolu a vědomé používání myšlenek, kriya jógu, práci s vnitřním světlem a mnohé další jógy.

Ve vztahu k západní tradici Aïvanhov pracuje s kabalou, jako zřejmě doposud nejdokonalejším systémem pojednávajícím o silách, vztazích a zákonech stvoření, s astrologií, která nám pomáhá na základě práce s planetárními archetypy lépe se poznat a toto poznání smysluplně využít. Též alchymie a magie získávají u Aïvanhova nový smysl a význam, vždy jde o práci na sobě, o očištění, o sublimaci pocitů a citů či o směřování svého jednání tak, aby bylo blahodárným pro celé naše okolí.

„Pro uskutečnění štěstí by si člověk měl osvojit práci s myšlenkami, pocity, představivostí a vůlí, aby mohl v neviditelnu připravovat příchod světa míru, harmonie a světla. Jenom tato práce mu přinese naplnění a lze ji vykonávat vždy, nehledě na vnější události. Převraty ve společnosti mu třeba vezmou všechny každodenní činnosti, ale tuto vnitřní práci může člověk vykonávat všude, za těch nejtěžších podmínek, dokonce i na onom světě. Neboť nikdo není schopen mu vzít jeho inteligenci, srdce a vůli; to je to jediné bohatství , na které se dá vždy spolehnout.„

Důležité místo mají v učení Bratrstva Súrja-jóga, práce se Sluncem, jako živým zdrojem světla, tepla a života, Hrani-jóga, jóga stravování, kdy můžeme při harmonickém a vědomém přijímání potravy pozitivně ovlivňovat náš fyzický i psychický organismus a dále umění, umělecké aktivity a vztah k přírodě.

Aivanhov mluvil také již ve 30. letech minulého století o tzv. duchovní galvanoplastice, což je jeho původní pojem vztahující se k prenatální výchově, kdy matka může během těhotenství vědomě pracovat na tělesném, duševním i duchovním vývoji svého dítěte.

Knihy s jeho přednáškami vyšly v několika desítkách jazycích, v současné době existuje přibližně 90 titulů.

(zdroj: www.omraam.cz)Hledání ticha, hledání středu

Pracovat na tom, abychom nedělali hluk, není cílem samo o sobě, je to pouze výchozí bod, nutná podmínka k tomu, abychom dosáhli jiného ticha, vnitřního ticha, což ve skutečnosti znamená dosáhnout harmonizace různých volních sil, které s v nás projevují. Tyto vůle jsou mnohé: srdce, intelekt, oči, uši, žaludek, břicho, pohlaví, ruce, nohy.. Všechny něco potřebují, vyžadují to a často jsou tyto požadavky protichůdné. Abychom v tom ustanovili pořádek, musíme pozvat určitou sílu, jež bude schopna tyto síly zharmonizovat, nasměrovat je k nějaké práci. Jde tedy o nějakou inteligenci, hlavu, která vše řídí a ovládá. Buňky našich orgánů a bytosti, jež je obývají, se podřídí pouze hlavě, nikoho jiného neuznají. Mezi sebou se hádají, požírají, ale jak ve vesmíru existuje zákon, podle kterého nižší musí poslechnout vyššího a podřídit se mu, tak před autoritou hlavy se skloní. Hlavou je inteligentní princip který má vyšší schopnosti než orgány. Když je hlava, vyšší princip, přítomná, všichni ji poslechnou. A když vyžaduje pořádek, mír, ticho, nikdo nic neříká, pocity utichnou, i myšlenka se ztiší, pouze vědomí přetrvává. Komu se podaří dosáhnout tohoto ticha v sobě, vstoupí do spojení s vesmírnou Duší, vibruje v jednotě s ní a chápe, vnímá... Ale ne, to, co ve skutečnosti objeví, je ještě nad těmito slovy, je to řečí nepostižitelné, je třeba to žít.

Každý den musíme usilovat, abychom našli hlavu, tj. božskou inteligenci, pro tuto chvíli v nás uvězněnou a vysvobodit ji Když se nám podařilo uskutečnit toto úžasné ticho, nic nám nebrání dát se znovu do práce a uvést do činnosti naše srdce, intelekt, nohy, ruce, i jazyk! Ale nejdříve hlavu, abychom byli správně inspirováni ve všem, co budeme dělat - aby naše myšlenky, touhy, pocity, city byly vedeny vyšší vůlí. Duchem...

(str. 80)