Adamová Lenka M.: Astromedailonky - 20 slavných osobností

Portéty osobností, jejich vloh i problémů, v zrcadle jungovské astropsychologie. Autorka vychází z pojetí známého v antice, že "povaha je člověku osudem". Kniha je určena širokému spektru zájemců: těm co se zajímají o osobnosti kulturního a společenského života a chtějí nahlédnout do jejich psychologické zápletky. Těm, co se chtějí přiučit psychologické astrologii, nebo co již astrologii znají, ale chtějí zvážit jiný pohled. Těm, co se zajímají o psychologii, zvláště jungovskou. A dalším čtenářům. Texty provázejí autorkou vytvořené malby. Také zjednodušené horoskopy se základními aspekty a popiskami.

A portréty jakých osobností najdete? Gogh, Christie, Ludvík XIV., Dickens, Verne, Destinová, Smetana, Mozart, Goethe, Freud, Einstein, Blixenová, Hitchcock, Kennedyová, Hemingway, Picasso, Sinatra, Hepburnová, Jung, Pavaroti.

Agata Christie

... 

Detektivní žánr pro ni byl (a obecně je) možností si „neškodně“, terapeuticky užít zradu, nebezpečí, vzrušení, záhady, zlo­čin. Odhalení pravdy za závoji klamu. A dát průchod spravedlnosti, byť třeba přichází pozdě. Tvorbou jako by Agatha přebírala do rukou knihy osudu. Ale proč Agatha vytvořila několik postav „detektivů“ ať už v kal­hotách, či sukních? Víme, že už v dětství se Agáta obklopila mnoha imaginárními postavami, byť v podobě koťat. S nimi se kamarádila, v nich zrcadlila své různé po­vahové stránky, a také v nich žila další životy. Obdobně postupuje ve své literární práci. Nejznámější jsou postavy Hercula Poirota a slečny Jane Marplové. Poirot, malý muž s velkým jménem (Hercule) a hlavou jako vajíčko, poněkud marnivý a pedantský cizinec, pyšný na svůj knír a šedé buňky mozkové. Má úžasnou schopnost v rozmanitých detailech spatřit celkové souvislosti. Mnohé jeho rysy ztělesňují, že Agatha má Slunce v Panně v 9. domě. Obdobně je to se slečnou Marplovou. Ta úhledná „zvědavá babča“ se vyznačuje empatií i ostrým morálním cítěním (Luna / Saturn). Je zřejmě nejvíce Agathiným „druhým já“. Dobírá se pravdy na základě zkušeností a analogie (asociace). Mohli bychom dodat – jako kdyby v tom, jak jsou si lidé ve svých pohnutkách a činech podobní, pro­svítaly archetypové psychologické pohnutky. Agatha je umí zahlédnout v pestrém předivu „běžného“ chování lidí… Viníků i obětí.

Ve svých příbězích využívá Agatha nejrůznější reálie a zkušenosti svého života. Nejen znalosti o jedech, ale také o květinách či zahradni­čení, či o jiných činnostech jako je dokonce i lov nebo golf. Svou roli se­hrávají dopravní prostředky, zejména ty, které měla ráda – auta, letadla, vlaky. Různá prostředí – venkova i města, fary, hotelů, zámků. Vyjadřuje v nich své názory. Zálibu v umění, divadle, okultismu a historii. Příběhy s historickými památkami píše zvláště po sňatku s druhým manželem archeologem, se kterým spolupracovala zejména na vykopávkách v Ni­mrudu v Asii.

Deduktivní metody Poirota či analogie slečny Marplové jsou v zása­dě druhem lidové moudrosti o lidském chování. V Agathině díle se však objevuje řada dalších pozoruhodných „pátračů“. Spontánní až zbrklá Pentlička, milující dobrodružství, a její opatrnější manžel Tommy. Po­máhající Parker Pyne. Trochu šokující a tajemný Harley Quinn (Harle­kýn – můžeme v něm vidět Jupitera ve Vodnáři), a další.

Agatha byla velmi citlivá a vnímavá. Ale žádná křehotinka! Lpěla sice na blízkých lidech (matka, chůvinka, manžel…), měla viktoriánské ide­ály („staromódně“ i vypadala), ale projevovala také zcela jiné dispozi­ce. Měla obrovský smysl pro dobrodružství. Přece jen jejímu horosko­pu vládne Jupiter. Uvedu jen některé charakteristiky či příznaky tohoto archetypu u Agathy. Potřebovala volnou krajinu, stromy, výhledy. Měla ráda barvité zážitky. Ráda cestovala. Jako dítě žila s rodiči a sourozenci rok ve Francii (kupodivu aby ušetřili, neb dům v Anglii výhodně prona­jali). V dívčím věku se dostala do Francie, Itálie, Káhiry. Ráda cestovala - jak s prvním manželem, tak zvláště s tím druhým, archeologem. Také ráda létala. Byla štědrá a velkorysá. Projevovala i ve svých detektivkách smysl pro spravedlnost „vyššího řádu.“

Bylo pro ni důležité mít smysl života a vnímat ho jako celek. Píše: „Být součástí něčeho, co ani v nejmenším nechápeme, je podle mne jedna z nejúchvatnějších stránek života.“