Abd-ru-shin: Ve světle pravdy (Poselství Grálu)

Tato kniha přinese mnohým lidem neklid. Staví každého jednotlivce před životní rozhodnutí, neboť působí uprostřed dnešní doby jako polnice - bez ohledů, tvrdě a neúprosně. Přitom přináší jasné odpovědi na nevyřešené otázky lidského bytí. Poznání, které zprostředkovává, je ve své naléhavosti tak mocné, že nutí nezaujatého čtenáře, aby přemýšlel, zkoumal a kráčel vpřed.

Mnozí, kdo dosud žili bezstarostně a ponechávali všemu volný průběh, snad v domnění, že na tom nemohou nic změnit, se možná zaleknou. Mohou se i zhrozit toho, co zameškali a co se zdá být již ztraceno. Avšak kdo v sobě má jedinou jiskru dobrého chtění, ten bude tímto poselstvím veden k radostnému poznání nových, jasných cest celým stvořením. S úžasem zjistí, jakou nesmírnou důležitost má bytí člověka v tomto stvoření a jaká moc mu byla darována - moc, jejíž účinky se však musí zhoubně obracet proti němu samotnému, jestliže ji přehlíží nebo nepoužívá k dobrému.

Kdo se nebojí odhrnout závoj tam, kde jsou pro něho ještě dnes skryta velká tajemství života, tomu tato kniha přinese to, co žádná jiná. Stane se mu živoucím poselství Grálu.

Oddanost

"Buď vůle Tvá!" Lidé, kteří věří v Boha, vyslovují tato slova v odevzdanosti! Přitom se však zachvívá vždy v jejich hlase určitá lítost nebo je skryta v jejich myšlenkách a citech. Téměř výhradně užívá se těchto slov tam, kde se objevilo neodvratné utrpení. Tam, kde člověk poznává, že se proti tomu nedá již nic dělat.

Je-li věřícím, říká potom v nečinné odevzdanosti: "Buď vůle Tvá!"

Avšak není to pokora, z níž takto mluví, nýbrž tato slova mají vzbudit sebeuklidnění v něčem, v čem byl bezmocným.

Z toho pramení odevzdanost, kterou v takových případech člověk vyslovuje. Kdyby mu však byla poskytnuta sebemenší možnost něco na tom změnit, pak by se neptal na Boží vůli, ale jeho oddanost by se opět rychle změnila ve formu: "Má vůle se staň!"

Takový je člověk!...

"Pane, jak Ty chceš, tak učiň se mnou!" Tak a podobně slýcháváme často zpívat při pohřbech. V nitru chová však každý utrpením postižený člověk neotřesitelné přání: "Kdybych to mohl změnit, hned bych to udělal!"

Lidská oddanost není nikdy pravá. V nejhlubších základech lidské duše je zakořeněn pravý opak. Je tam vzepření se proti osudu, který duši stíhá, a právě toto vzepření stává se pro ni utrpením, které ji "utlačuje" a kruší.

Nezdravé v tomto dění je způsobováno nesprávným používáním smyslu oněch slov "Buď vůle Tvá!" Ona nepatří tam, kde jich používají lidé a církve.

Vůle Boží tkví v zákonech tohoto stvoření! Jakmile tedy člověk řekne "Buď vůle Tvá!", pak to znamená totéž co ujištění: "Chci dbáti Tvých zákonů ve stvoření a je zachovávat!" Dbáti, to je totéž jako prováděti a prováděti opět znamená podle nich žít! Jenom tak může člověk dbát Boží vůle!

Chce-li však na ni dbát a podle ní žít, pak ji v první řadě musí také znát...

(str. 159)