Trismosin Salomon: Splendor Solis aneb Sluneční záře

 

Hermés, první Mistr tohoto Umění, praví: Vzdušná voda, nacházející se mezi nebem a zemí, je životem každičké věci, neboť pro svou vlhkost a teplotu tvoří střed dvou protikladných živlů, totiž ohně a vody: nuže táž voda pršela na zemi, nebesa se otevřela a orosila zemi, čímž ovlhčena a stala se sladkou jako med. Proto také vzkvétá a přináší rozličné barvy a plody a v jejím středu vyrostl veliký strom se stříbrným pněm, jenž se košatí a rozprostírá nad celým světem. Na jeho větve usedají rozliční ptáci, kteří všichni zrána odlétají a hlava havrana zbělá. Tentýž strom nese trojí ovoce: prvé jsou nejjemnější perly, druhé nazývají filosofové Terra Foliata, listnatá země, a třetí je nejčistší zlato. Tento strom rodí i plody zdraví (zdravosti), činí horkým to , co je chladné, a horké činí chladným, suché dělá vlhkým a vlhké suchým, tvrdé změkčuje a měkké činí tvrdým - a to je konec celého Umění. O tom mluví autor Tří slov: tři plody jsou tři znamenitá slova celého Mistrovství, což má také na mysli Galénus, když hovoří o bylině jménem Lunatica nebo Berissa, jejímž kořenem je metalická země: má červený stonek s černými skvrnami, rychle roste, ale také rychle ubývá, dosáhne-li po třech dnech citrinových (tj. žlutých) květů, vloží se do Merkuria a tehdy se promění v dokonalé stříbro, a když se dále vaří, obrátí se ve zlato, a to tak, že sto dílů Merkuria se promění v nejčistší zlato.

O tomto stromu hovoří Vergilius v šesté knize Etbicorum, řka: Tu Aeneas a Sylvius došli k jednomu stromu se zlatou ratolestí: a kdykoliv se jedna ratolest ze stromu ulomila, ihned na jejím místě vyrostla jiná. 

 

(str. 22)