Semler Ricardo: Sedmidenní víkend - moudřejší způsob práce v 21.st

Šťastných 500

Vyjdeme-li z toho, že peníze nejsou barometrem úspěchu, tak podle čeho firma pozná, že se jí daří skvěle? Co když se všechna měřítka, která dnes používáme, pletou?

A co tedy tvoří úspěch, když ne růst a zisky? Vyrovnaný stav, v němž se všem daří dobře. Stav, v němž jsou slyšet hlasy akcionářů, zaměstnanců, klientů, dodavatelů a veřejnosti, a toho třírozměrné cvičení dává vzniknout srozumitelnému obrazu. Na takovémto cíli pracujeme i my. Jeho prostřednictvím chceme porovnávat pokrok, předvídat potíže a dolaďovat priority.

Chceme totiž hodnocení podle příjmů nahradit něčím mnohem komplexnějším. Doufáme, že když budeme posuzovat úspěch očima všech zúčastněných, ocitneme se na novém seznamu firem, které umějí sloučit udržitelnost s všeobecnou spokojeností. Nazvěme seznam Šťastných 500.

Za dobu naší působnosti jsme mnohokrát s hrůzou sledovali, jak firmy, které vypadaly zdravě, začaly stagnovat, nebo se dokonce sesypaly - IBM v 90. letech, Ford v roce 2002, Apple či Nescape ve svých začátcích, Enron, Arthur Andersen a WorldCom zrovna nedávno.

Proč finanční rozvaha, cena akcií a spokojenost zákazníků nestačí k tomu, aby se dalo posoudit, jak si ta či ona firma stojí? Kdyby byly velké firmy záhadné a nečitelné, jak to udělat přinejmenším u nevládních organizací, knihoven, nemocnic?

Potřebujeme nový formát, nový způsob posuzování firem. Mělo by to být komplexní, všezahrnující měřítko toho, jak si firma stojí...

(str. 127)