Prax Sebastian: Hledání střední cesty

... Po hodině jízdy jsem se ocitl úplně nahoře - v jednou z nejvyšších průsmyků na světě - jmenoval se Soshela Pass, vzduch tam řídl a bylo to sedmnáct tisíc stop vysoko. Nade mnou už sídlil jenom Bůh a Indové z Dillí, kteří tu po sobě házeli sněhový koule. Vyzařovalo z nich extrémní nadšení, neboť asi poprvé v životě spatřili sníh.

V následující hodině jsem jenom seděl a shlížel dolů do údolí na tu šíleně klikatící se cestu, vinoucí se do kopců jako nekonečná špageta, na jejímž samotném konci seděl mladej bódhisattva a přemýšlel o tom, jak najít pravdu v kupce sněhu.

Možná, že je důležitý číst knížky. Ale možná, že ještě důležitější je pozorovat, co se odehrává v každičkém okamžiku na tomto světě. Každý pták toho ví zajisté víc než já o životě ve vzduchu. Každá ryba toho ví zajisté víc než já o životě ve vodě. Ale je člověk tím, kdo toho ví nejvíce o životě na Zemi, když loví ryby a pohrdá ptáky?

S dalším nádechem si uvědomím, že se mi tu doopravdy špatně dýchá. Urychleně zamířím ke Štěpánovi, který hlídá motorky.

"Tak co? Přišels tam na něco?" ptá se mě.

"Nic novýho. Jedeme dál."

....

(str. 153)