Mikosch Claus: Malý buddha: Cesta za štěstím

... Další věcí, které si ve městě všiml, bylo, že všichni byli neustále v pohybu. Nikdo nebyl ani na okamžik v klidu. Lidé buď zběsile pobíhali jako přičinliví mravenci, nebo s někým diskutovali. Jedli nebo pili, případně dělali něco jiného. Dokonce i ti, kteří zdánlivě nedělali nic konkrétního, vypadali, jako by něco hledali. Jako by v duchu usilovně pracovali.

"Ať lidé ve městě dělají, co dělají, nikdy si neodpočinou," uvědomil si malý buddha nevěřícně.

Po čase se malý buddha ocitl na velkém tržišti, kde spousta obchodníků prodávala čerstvé ovoce a zeleninu. Jak se tak procházel kolem a pozoroval dění, všiml si, že téměř všechny stánky nabízejí stejné zboží. Měl chuť na jablko, ale nevěděl, který z mnoha stánků si vybrat. A tak místo toho, aby o tom vědomě přemýšlel, šel prostě k prvnímu stánku, který uviděl. Zastavil se před velikou horou ovoce.

S vytřeštěnými očima zíral na ten obrovský výběr.

"Dal bych si nějaké dobré jablko," řekl.

"Sladké, nebo spíš kyselé? zeptal se prodavač.

"Hm. Myslím, že spíš sladší. Ale nejlépe sladké a kyselé zároveň.

"Žádný problém," odpověděl prodavač a podal malému buddhovi červeno-zelené jablko.

"Jsi ve městě nový, že?"

"Ano, jak to víš?" podivil se malý buddha.

"Inu," začal prodavač, "málokdy je vidět někoho, kdo by se procházel po trhu tak pomalu. tady ve městě nikdo nemá tolik času."

"Ano, toho jsem si také všiml. To je škoda." Malý buddha se s chutí zakousl do jablka.

"Myslím, že tohle je jedno z nejchutnějších jablek, jaká jsem kdy jedl."

Prodavač se skromně usmál.Chvíli oba mlčky stáli a pozorovali čilý okolní ruch. Pak si malý buddha náhle uvědomil, že stále neví, kde bude spát.

"Mohl bys mi poradit, kde bych mohl dnes přespat?"

"Jestli chceš, můžeš spát u mě," navrhl prodavač. "Mám doma dost místa."

"Děkuji, tvou nabídku rád přijmu," přikývl malý buddha šťastně.

Vzpoměl si na slova starého muže v hostinci: "Stačí být otevřený, mít důvěru, a všechno ostatní už půjde samo."

Neznámý měl pravdu. Město malého buddhu přijalo s otevřenou náručí...

(str. 33)