Mendelson Sandra: Jdeme spolu s vámi

Jak zmenšovat propast mezi námi a přiblížit se zvířatům

Po tom všem, co jsem se od zvířat dozvěděla, jsem se jich musela zeptat, jak se jim my lidé můžeme přiblížit - i přes ten velmi hluboký příkop nedůvěry, který nás naším přičiněním rozděluje.

Jako první se mi ozval racek a přednesl strategický plán, který mi dával velký smysl.

Racek

"Pokus se nejdřív ten příkop překlenou s těmi zvířaty, která jsou ti nejblíže a tedy je znáš nejlépe: s domácími mazlíčky a hospodářskými zvířaty, se zvířaty ze sousedství - s ptáky, veverkami, králíky, kačenami a podobně.

Když přistaneme na vašem stole a vy nám nabídnete jídlo, znamená to pro nás, že jsme vítáni. A že se vám nemusíme pokoušet něco uzmout, abychom naplnili naše kručící žaludky. Je snad těžké pochopit, že jsme mnohem raději považováni za zvané hosty než za zloděj? To je snad nad slunce jasnější!

A zpráva se tak bude postupně šířit. Její rozšíření do všech světových stran bude dílem ptáků a myšlenek. Informace jsou přece obsažené v síti vědomí, a tedy přístupné všem. Proto se tvé každodenní konání dotýká také všech zvířat na celém světě, ať už blaze, či neblaze. Nejsou žádná tajemství - to, jaký otisk tu zanecháte, máte vždy ve svých rukách."

Držela jsem se rackovy rady, a tak jsem se s otázkou "Jak se můžeme hlouběji propojit se zvířaty? nejprve obrátila na domácí mazlíčky a hospodářská zvířata, protože jejich příspěvky jsou v úzké spojitosti s naším každodenním bytím...

(str. 192)

Dikobraz - o důležitosti blízkosti s druhými

"Rád bych rozboural pár mýtů. Jednu věc nevíte - být nedotknutelný je skoro jako prokletí. Je sice pravda, že mě ostny chrání, ale lidi kvůli tomu ani nenapadne, že by se mi mohlo líbit, když mě někdo pochová. Vlastně pár vás to už napadlo a ochranné rukavice tomu pak napomohou.

Lekce, kterou s vámi chci sdílet, nespočívá v doporučení, abyste se "změnili" v dikobraza a svými emotivními jehličkami si udržovali od ostatních odstup. Dikobraz se v obranné kukle cítí hodně osamělý. Ve skutečnosti je se mnou legrace a jsem zvědavý a přátelský. Pokud se objeví příležitost, otestujte si mě. Příště se narodím třeba jako činčila!"

Já: "To by se ti líbilo?"

Dikobraz: "Ano. Představa, že by mě někdo hladil celý den - to je sen!"

Já: "No, já jsem vlastně nikdy dikobraza ani neviděla, věřil bych tomu? Ale vezmu si tě do náručí a pomazlím tě alespoň ve své mysli."

Dikobraz: "Ach, děkuji."

(str. 110)