Liščí dobrodružství s Všemohoucným Osudníkem

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, žila v hlubokém lese liška jménem Chytrálka. Nebyla to ledajaká liška. Měla bystré oči, prohnaný úsměv a hlavně – neuvěřitelnou touhu po poznání. Jednou takhle šmejdila u lesního potoka a přemýšlela o smyslu života, když tu se před ní zjevil starý muž. Měl vousy až na zem, v očích mu jiskřily hvězdy a v ruce držel obrovské zlaté vřeteno, na kterém se vinula nekonečná nit.

„Zdravím, Chytrálko,“ zaburácel muž hlasem hlubokým jako kořeny stromů. „Jsem Všemohoucí Osudník, a právě spřádám nit tvého života.“

Chytrálka se ani trochu nebála. Její zvědavost byla silnější než jakýkoli strach. „Můj život? Vy ho spřádáte? Takže je všechno předem dáno?“

Osudník se usmál. „Dáno i nedáno, moje milá. Představ si svůj život jako řeku. Já spřádám břehy a určuji její směr, ale je jen na tobě, jestli popluješ s proudem, nebo se pokusíš plout proti němu. Někdy je to nevyhnutelnost, jindy zase dobrodiní.“

Chytrálka se zamyslela. „Dobrodiní? Jak může být něco, co musím udělat, dobrodiním?“

„No tak si vezmi takovou lišku, jako jsi ty,“ začal Osudník. „Třeba jsem ti předurčil, že jednoho dne spadneš do bláta.“

„Do bláta?!“ vypískla Chytrálka. „To je ale strašná představa!“

„Jen poslouchej,“ pokračoval Osudník. „Představ si, že jsi pak celá od bláta, naštvaná, ale potkáš jezevce. Ten jezevec tě lituje, nabídne ti, že tě pomůže očistit, a při tom zjištíš, že je to velmi moudrý jezevec. Naučí tě spoustu věcí o lesních bylinkách a tajných stezkách. A to všechno jen proto, že jsi se musela vykoupat v blátě.“

Chytrálka otevřela tlamu údivem. „Takže to bláto bylo vlastně k něčemu dobré?“

„Přesně tak!“ řekl Osudník a spokojeně se zasmál. „Někdy je nevyhnutelnost, která se zpočátku zdá být katastrofou, ve skutečnosti skryté dobrodiní. Je to jako s karmou, mé drahé stvoření. Co zasejeme, to také sklidíme. A i když se nám zdá, že je něco nespravedlivé, vždycky je to jen další krok na naší cestě duše. Ty okamžiky, kdy věci nejdou podle plánu, kdy se zdá, že se Osud proti nám spiknul, jsou často těmi, které nás posouvají nejvíce vpřed. Jsou to chvíle, kdy se učíš trpělivosti, odolnosti a důvěře v to, že vše má svůj smysl. A to bláto? Možná ti pomohlo zbavit se nějakých starých předsudků, třeba jsi se předtím moc pyšnila svou čistou srstí.“

Chytrálka se na něj podívala s novým pochopením. „Takže Osud není jen o tom, co se stane, ale i o tom, jak na to reagujeme?“

„Bingo!“ zvolal Osudník a mrknul. „Stejně jako když se podíváš na auru člověka. Ta se mění podle jeho emocí a stavu mysli. Nejsme jen pasivní příjemci, ale aktivní tvůrci naší reality, i když jsou zde určité mantinely, které jsem já, Všemohoucí Osudník, položil. Věř, že vše, co se ti děje, má svůj důvod a vede tě k tvému vyššímu já. To je jako energetická medicína – někdy je třeba malé narušení rovnováhy, aby se celé tělo vyladilo na vyšší frekvenci.“

Chytrálka si uvědomila, že moudrost Osudníka přesahuje její nejdivočejší představy. „Děkuji vám, Všemohoucí Osudníku,“ řekla s úklonou. „Naučil jste mě něco velmi důležitého.“

A tak se Chytrálka vrátila do lesa, s novým pohledem na svůj život a s vědomím, že i když se občas ocitne v blátě, vždycky to může vést k něčemu krásnému.

-OW-

PS. Zaujala Vás pohádka? Budeme rádi za zpětnou vazbu vyplněním MINIDOTAZNÍČKU, kde můžete přidat i svůj vlastní námět na další pohádku :-)