LaPrade Joanna: Ukováni v temnotě - Rozmanité cesty osobní proměny

... Mluvila jsem se ženou, která se v mládí stala obětí extrémního sexuálního zneužívání. Nyní, po mnoha letech od oněch událostí, se specializuje na terapii traumat. Podělila se se mnou o svou cestu k sebepoznání coby zraněného léčitele:

Trauma z dětství mě donutilo zabít něco ve mně, abych přežila. Následkem této disociace a rozštěpení zůstala část mé osobnosti v tomto zážitku. Když jsem začala pracovat jako klinická lékařka, pomáhala mi disociace zachovat si klid tváří v tvář bolesti mých klientů. Dokázala jsem jim pomáhat s jejich problémy jen díky tomu, že to jitřilo mé vlastní traumatické rány, které mě znecitlivovaly. Když se ohlédnu zpět, ve skutečnosti jsem jim problémy zvládnout nepomáhala. Byla jsem jen natolik disociovaná, že jsem na rozdíl od ostatních z těchto problémů nešílela.

V terapii jsem od šestnácti let a prošla jsem vším: ústavní léčbou, skupinovou i rodinnou terapií a samozřejmě vlastní prací. Po celá léta se všichni, s nimiž jsem pracovala, zaměřovali na řešení a vyřešení problému. Lidé se báli ponořit do mého příběhu. Asi před sedmi lety jsem začala spolupracovat se svou současnou terapeutkou. Chtěla se mnou projít děsivé okamžiky mého traumatu. Do té doby jsem ještě nikdy nikomu kromě policie celý ten příběh nevyprávěla a ani si nejsem jistá, zda jsem jej tehdy vylíčila se všemi detaily. Trauma vytváří izolaci, a aby došlo k uzdravení, musí léčitel proniknout do prostoru traumatu a sdílet ho.

Práce s touto terapeutkou mi pomohla postupně znovu integrovat to, co jsem v sobě zabila, abych přežila. Pomalu se mi dařilo tuto ženu (tu část sebe, kterou jsem zabila) vnášet do své vlastní terapeutické praxe. Místo toho, abych setrvala v otupení, přivolala jsem duši svého zranění. Vím, jaké to je opustit část svého já a jak těžké je opět se s ní spojit. Tím, že jsem tuto část sebe přijala a předávám svou zkušenost dál, pomáhám svým klientům k tomu, aby se i oni uzdravili. Dovolím "té ženě", aby byla v prostoru s námi, opouštím techniky a nástroje a přináším svá vlastní zranění. Sestupuji se svými klienty do hluboké temnoty jejich příběhů, protože vím, jak je důležité, aby se k vám někdo na tomto místě připojil, aniž by se vás snažil opravit nebo vyřešit vaše problémy.

Zraněný léčitel vnímá bolest druhých a léči skrze sdílené zranění. Ztělesňuje schopnost být "doma" v temnotě utrpení a nelézt v ní semínka uzdravení a obnovy. Podstatná součást procesu tkví v tom, že léčitel sám se již nenachází v temnotě ochromujícího rozdělení, ale vyšel z ní, a získal tak schopnost vydržet v temnotě s druhými, kteří procházejí něčím podobným. Díky tomu, že uzdravuje druhé, dostane se i zraněnému léčiteli možnosti dát svému vlastnímu utrpení smysl, postavit se za něco většího, než on sám...

(str. 192)