Kriyananda Swami: Rozmluvy s Jóganandou

Pro prvních pět zákazníků přidáme prémii ve formě knihy "Životopis jógína" zdarma (vidíte-li tento text, knihu dostanete - po vyčerpání prémií text odstraníme). Platí nejdéle do 3. 6. 2026.

... Trvalo mi více než padesát let, než jsem tyto rozmluvy publikoval. Sešity, v nichž byly zapsány, zůstávaly po celou tu dobu mým nejdrahocennějším majetkem a jejich ochrana byla mou prvořadou starostí. V podhůří Sierra Nevady v Kalifornii, kde jsem dlouhá léta pobýval, jsou velkou hrozbou lesní požáry. Neustále jsem tedy měl na paměti, že kdyby můj domov někdy ohrožovaly plameny, bude mou prvořadou povinností zachránit tento materiál. Vše ostatní by následovalo až jako další. Sešity jsem měl bezpečně uzamčené v trezoru. Když jsem se v roce 1996 nakonec přestěhoval do Itálie, vzal jsem je s sebou a pečoval o ně s láskou, jakou otec věnuje svému jedinému, křehkému dítěti.

Nyní se této odpovědnosti konečně zbavuji. Můžeš se mne, milý čtenáři, oprávněně ptát: "Proč to proboha trvalo tak dlouho? Moje odpověď však bude stejně oprávněná: vyhloubit diamantový důl také trvá velice dlouhý čas. Být duchovním žákem je dlouhodobý závazek a předat druhým moudrost velkého mistra vyžaduje určitou zralost i od jeho žáka.

Žákem Paramhansy Jóganandy jsem od roku 1948. Když jsem k němu přišel, bylo mi dvaadvacet. V květnu 1950 na mě začal naléhat, abych naše rozhovory zaznamenával. Nemohl jsem ovšem pomýšlet na to, že bych je brzy zveřejnil; byl jsem tehdy sotva víc než chlapec. Duchovní hodnota Mistrových slov se naštěstí neomezuje na dobu, kdy byla vyslovena. Jeho promluvy jsou stejně bezprostřední dnes jako techny, před více než třiapadesáti lety...

(s předmluvy autora)

Ukázka:

- 70 -

Mistr se mi jednou v pouštním ústraní svěřil: "Míval jsem mnoho přátel a těšil jsem se z jejich společnosti. Pak mi jeden člověk řekl: 'Kdysi jsem měl spoustu přátel a byl jsem přesvědčen, že na ně nikdy nezapomenu. Když jsem se však oženil, zapomněl jsem na všechny. Pak jsem si uvědomil, že moje závislost na přátelích byla vlastně touhou po partnerce.'

Když jsem ta slova uslyšel, řekl jsem: 'Velice vám děkuji. Dal jste mi důležité ponaučení.' Od té doby jsem se vždy držel od ostatních poněkud stranou."

- 146 -

"Touha a hněv jsou dvě největší překážky na cestě k moudrosti. Ničí klid mysli a brání jasnému úsudku. Když člověka popadne hněv, může se mu zdát: 'To je ale skvělý pocit!' A může se jím nechat strhnout natolik, že udělá něco strašného, aniž by domyslel následky. Tak se často páchají vraždy. Později však přijde čas zúčtování: vrah nakonec sezná, že je zcela zmařen i jeho vlastní život.

I touha vyvolává v mysli zmatek. Je to frustrace z jejího nenaplnění, co vyvolává hněv. Je důležité, abyste vždy zůstávali vnitřně klidní a nepřipoutaní. Ať přijde cokoli, přijměte to s nepohnutou myslí. Často říkám: co samo přichází, to nechť přijde. To platí pro vše, co život přináší - jak to špatné, tak to dobré. Jedině s klidnou myslí budete schopni reagovat adekvátně. Bude vás inspirovat, abyste za všech okolností jednali v souladu se zdravým rozumem."