Jílek Jan: Léčitel: postřehy a tipy II.

Ukázka:

Stimulace

Myslím, že velkou výzvou je udržet si život zábavný. Můj kamarád tomu říká: "Aby se něco dělo." Přitom už dávno před Netflixem neměl televizi. Kreslí, maluje, sochaří. Hraje golf, řídí svou firmu a cestuje.

Vstupování do kontaktu sám se sebou, tedy i psaní, jako je tohle, mi zvyšuje skóre seberealizace a stimulace. Takže na něm musí být něco pro mě důležitého. Je tedy původem všeho poznání naše nuda a nespokojenost?

Jednou jsem to četl v článku v Psychology Today, tedy by to měla být pravda. Nebýt neurotiků, nebylo by pokroku. Spokojení lidé jsou z hlediska vývoje poznání bezcenní. Nechtějí se měnit. Ale je vůbec někdo natolik spokojený?

Sleduji filmy o lidech, kteří se domohli bohatství a jejich hlavní zábavou jsou večírky, společenské akce, sex a drogy. Ještě snad jachty (sám je nemám rád - z nudného večírku pořádaného na jachtě se nedá odejít... leda kráčet po hladině).

Nevěděl jsem, že problémem člověka s hromadou peněz je nuda. Stejně jako je problémem dětí, které nemají žádné existenční starosti.

Ve filmu Jeana-Luca Godarda Bláznivý Petříček zámožní lidé na večírku místo hovoru přeříkávají reklamní texty. Má to ilustrovat mělkost jejich konverzace. Hlavní hrdina z toho tak trochu zešílí, na konci filmu si obtočí hlavu pásem dynamitových patron a zapálí doutnák. Hraje ho Jean-Paul Belmondo - nerad ho vidím umírat.

Je lepší být bohatý a zdravý než nemocný a chudý, říká Juraj Jakubisko v názvu svého filmu, ale ještě lepší je užívat si života. A jak jinak si užívat života než zajištěním přiměřené míry stimulace, ať už vnější nebo vnitřní?

Boháčům v knihách sepsaných chudými spisovateli majetek štěstí-stimulaci nepřináší.

Jak tedy na to? Zahrát si na teroristu: "Za způsobení nehod dvou osobních vlaků na Mladoboleslavsku v pondělí poslal soud seniora Jaromíra Baldu na čtyři roky do vězení a nařídil mu ambulantní psychiatrické léčení. Jedenasedmdesátiletý Balda předloni pokácel dva stromy na železniční koleje, navíc šířil výhrůžné letáky."

Chápu. Zajisti si zábavu v jednasedmdesáti chce rozvinutou osobnost ... nebo zešílet. Chvíle zábavy s motorovou pilou, a pak čtyři roky nudy v cele a v léčebně.

Zločin sám asi není natolik populární jako číst o něm a dívat se na něj v kině. Ale jak dlouho to člověk vydrží, než se začne nudit?

V covidové době synek mé ženy bez přestání hrál počítačové hry, až z toho byl tak protivný, že jsem se musel odstěhovat a málem se rozvést. Ve svém starém deníku jsem si přitom přečetl, že já sám jsem býval s nudou dost bezradný.

Jak tedy dosáhnout převažující dobré nálady, dokonce "bezdůvodně dobré nálady", která je mým léčitelským reklamním sloganem?

Moje rada: najít a naplňovat svůj životní úkol. Uspokojit svou potřebu seberealizace. Práce je zábavou. Lepší už to nebude...

(str. 40)