Horáková Anna Michaela: Cesta mým srdcem s dotekem spirituality

(ukázka)

Vize:

Cítím hluboký mír, klid, sílu, odvahu a moudrost. Tak to asi nejsem já, že? Usměji se sama sobě, protože vím, že se stále učím. Nejsi, ale můžeš být a je pro tebe důležité, co uvidíš a co prožiješ. 

Vidím muže. Je velmi starý, velmi vrásčitý a je to indián. Sedí na vrcholu hory v tichu a dívá se do dálky. Vyzařuje z něj poznání.

Prohlížím si jej a sama sebe se ptám, kdo to je? A co mi má tato vize sdělit.

Je nejen moudrý a laskavý, ale tak nějak ve svém stáří vnitřně krásný. Pozoruji jej, ale on si mě nevšímá. Ví, že jej vidím a je tady pro mé pochopení a poznání. A tak se snažím být trpělivá a čekám. Stále se nic neděje.

Po nějaké době, a nevím, jak se to stalo, se na krátký okamžik stávám touto úžasnou bytostí, tímto starým indiánem a pociťuji, jaký opravdu je. Jeho duši, moudrost, laskavost, soucit a poznání. Je krásné být někým takovým. Je mi v tu chvíli jedno, jestli mám mužské nebo ženské tělo a jestli hraji mužskou nebo ženskou roli.

Důležité je, jaká jsem. A v tomto mužském těle starého indiána jsem úžasnou bytostí. Nádhernou duší. Na malou chvíli mě napadne, jestli se mi náhodou neukázal nějaký z dalších mých minulých životů? Že by končeně jeden dobrý?

Bylo by to krásné a byla bych na sebe hrdá. Vnímám, že bych si to přála. Chci a toužím být dobrým člověkem. Toho špatného už bylo dost. Velmi důrazný hlas uvnitř mě však rychle vrátí z mého snění a přání. Ne! Nejsi to ty. Tento prožitek má pro tebe zcela jiný význam. Nemá podpořit tvoji, jak jsi se správně opravila, touhu, ale má tě obohatit zcela jiným způsobem. Hlas mé intuice je důrazný, ale láskyplný a laskavý. A tak se uklidním a snažím se trpělivě čekat, co přijde dál. Jaké poselství přijde, až to plně pochopím a dám průchod vesmírné moudrosti a ne svému přání, svým představám a své touze...

(str. 41)