Havlík Petr: Chuť žít

Právě držíte v rukou knihu, která by podle názvu mohla být kuchařkou nebo souborem zaručených receptů na šťastný život. Mohla, ale není. Jedná se o výběr textů, které mohou být pro některé čtenáře inspirací a zejména příležitostí získat odpovědi na mnohé otázky. A někomu umožní rozpomenout se na svou podstatu.

Jeden můj kamarád tyto texty nazval kazatelskými eseji, někdo jiný je zařadil mezi texty hodnotové a vztahové. Jedna starší dáma mi dokonce řekla, že jí mé texty vrátily chuť žít. A tak vznikl název této knihy.

Tuto knížku píši primárně pro sebe. Funguje to pro mne jako účinná forma terapie. Je to jeden ze způsobů, jak zpracovat prožitky a různé emoce. Texty se staly součástí mého já. Jsou produktem vnitřního dialogu. Psaní a čtení jsou pro mysl totéž jako cvičení pro tělo. Píšu s radostí a nadšením, zároveň však s rozvahou. Zpracovávám a naplňuji tak své sny a představy.

Vím, že mnohé čtenáře kniha podporuje na jejich cestě poznání či zrání, a nalézají tak CHUŤ ŽÍT.

Kde máme čerpat zdroje energie?

Každý z nás to již zažil či zažívá opakovaně. Najednou máme pocit, že se nedokážeme pro nic nadchnout, že jsme na konci sil, že nás nic netěší, všechno zraňuje a bolí... Bože můj, jak dál? V takové situaci může pomoci vnitřní dialog. Můžeme si třeba i napsat aktuální pozitiva a negativa a vize budoucnosti. Nemůžeme energii jen vydávat, musíme se naučit ji i přijímat. Každý máme jiné zdroje toho, co nám pomáhá, co dodává energii, a taky toho, co dělá radost a zajišťuje klid. Je nutné se naučit být otevřený a vnímavý i sám k sobě. Je to nekonečná pouť od zdroje ke zdroji. Je třeba v sobě objevit sílu a začít. Stačí impuls. Určitě pomáhá ranní rozcvička u otevřeného okna. Pár cviků pomůže se odblokovat, uvolnit a rozdýchat. Můžeme u toho zvolna meditovat.

Zní to možná banálně, ale je to velmi účinné. Jen je třeba zachovat pravidelnost jako ve všem, mít vnitřní řád...

(str. 16)