Harnošová Lucie: Alchymie sebelásky

Spoj se s vnitřním rodičem

Když pocítíš, že jsi navázala stabilní spojení se svou vnitřní holčičkou, můžeš jít ještě dál. Poznej i svého vnitřního rodiče. Bill Plotkin, který mě v mé práci také velmi inspiroval, mu v knize Divoká mysl nádherně říká pečující dospělák.

Když se dostaneš do situace, kterou nedokážeš z pozice vnitřního dítěte vyřešit, přejdi do pozice vnitřního dospělého a vezmi svou holčičku do náruče. Obejmi ji a pověz jí, že se o vše i o ni postaráš. Že to nemusí řešit sama. Můžeš si ji dát za záda, čímž jí vytvoříš fyzický štít, aby s danou situací nebyla vůbec konfrontována. V tu chvíli nejen že chráníš své vnitřní dítě, ale také posiluješ svou dospělou část. Když dopřejeme vnitřnímu dítěti zázemí a bezpečí, dokážeme mnohými emočně vyhrocenými situacemi  procházet s nadhledem a bez pocitů ukřivděnosti, chuti bojovat nebo se stahovat.

Pro hlubší pochopení svého vnitřního dítěte a dospělého si můžeš zapisovat deník. Všímej si situací, ve kterých vnímáš, že se potřebuješ zastat svého vnitřního dítěte. Momenty, kdy se bojí, cítí se zraněné, osamocené, žárlivé nebo prožívá emoce, které jsou na něj příliš silné, a žádá si pozornost.

Večer si zrekapituluj svůj den a uvědom si, kdy tvé vnitřní dítě potřebovalo povzbuzení. Možná jsi to taky cítila: "Jsem úplně ztracená, kdo si mě teď všimne? Tady mi to nevyhovuje, co mám dělat? (...) Co mám nebo nemám říct? Co na to řeknou kolegyně?" To bylo pravděpodobně vnitřní dítě, které potřebovalo zastání od vnitřního pečujícího dospělého. Od tvého vnitřního aspektu, který řekne: "Pojď, schovej se tady za mě, vyřešíme to společně, jsem tady pro tebe."

(str. 140)