Gavlas Tomáš: Karlaz - Posel je zprávou

Poutník odchází, aby viděl svět, zažil dobrodružství, poznal sám sebe a vrátil se jako někdo jiný. Někdo, kým skutečně je.

Kristina přijíždí vyřídit záležitosti související s úmrtím svého otce, ale v jeho srubu objevuje jen urnu s popelem a dopis, ve kterém je napsáno: "Vezmi mě prosím na poslední cestu na ostrov Patmos." Představa nebezpečné cesty se jí příčí a obsah urny se chystá vysypat na vyhlídce nad řekou. V poslední chvíli jí v tom však zabrání Karlaz, učitel jejího otce.

Solvitur ambulando. Cesta vše vyřeší, cesta je lék.

Karlaz: Posel je zprávou vypráví příběh o pouti mladé Kristiny a poutníka Karlaze na ostrov Patmos. Společně putují magickým světem plným překážek, symbolů, znamení a nečekaných setkání. V knize se promítá inspirace ze starých náboženských a filozofických textů.

Ukázka:

... "Nevyčítej Karlazovi, že tě tu nechal samotnou. Je to dobrý průvodce, těžko bys pro svou cestu našla lepšího."

"Jak víte, že je dobrý průvodce? Kdyby mě v Elysiu nepřesvědčil, že mě doprovodí, na Patmos bych se nikdy nevydala," odpověděla jsem trochu podrážděně.

"Karlaz jistě ví, co dělá. Plavba na Patmos není levnou záležitostí. Možná občas působí trochu hrubě, ale to je jen proto, že se nesnaží nikomu zalíbit. Slyšela jsi přece, co ti říkal, ne? On není tvůj jediný průvodce. Ty sama v sobě máš světlonoše, který tě dokáže vést cestou do neznáma."

Napila jsem se čaje a na patře se mi rozplynula sladkokyselá chuť.

"Chutná ti? To je čaj z mučenky, dokáže uklidnit mysl."

Znovu jsem se napila horkého nápoje.

"Jak se dostanu na Eremo di San Marco?"

"Eremo di San Marco je stará poustevna na úpatí hory, o níže se říká, že se dotýká nebes. Vystavěl ji poustevník Marek, za nímž se přicházelo učit mnoho žáků. Poustevna už je dlouho neobydlená, cesta k ní ale zůstala, stále ji využívají lovci kožešin."

Daniela se jemně dotkla mého zápěstí.

"Neboj se, všechno bude v pořádku. Zítra ti ukážu, kde si ve městě můžeš zaopatřit zásoby, a mezitím ti připravím mapu a vyznačím trasu, aby ses neztratila."

"Nikdy jsem nebyla sama takhle daleko od Babylonu," povzdychla jsem si a zatoužila po domově. Daniela mlčela a s pochopením si mě prohlížela ...

(str. 60)