Cannon Dolores: Strážci 2. díl

Energetická lékařka

Když jsme se naobědvaly a pár hodin odpočívaly, přibližně v 15:00 jsme začaly s dalším sezením. Použila jsem Janiceino klíčové slovo a ona opět velmi snadno vstoupila do hlubokého transu. Pak jsem jí dala instrukce, aby se pokusila lokalizovat opět stejnou entitu. Tentokrát, když jsem skončila s počítáním, Janice se neocitla na palubě vesmírné lodi. Místo toho se vznášela ve vesmíru a nebyla si jistá, kam letí nebo co se snaží najít. Po dalších instrukcích spatřila světlo. "Je tam soustředěné světlo. Je to obrovská oblast vypadající jako zornice oka, až na to, že je to světlo. A ještě jsem tím neprošla. Buď jsem v tom, nebo to mám přes obličej. Něco se se mnou děje." Ať už to bylo cokoliv, očividně to mělo vliv na její fyzické tělo, zatímco ležela na posteli. "Světlo změnilo barvy. Mám v hlavě divný pocit." Její pohoda byla samozřejmě mou první starostí, takže jsem jí dala sugesce, abych odstranila jakékoliv fyzické vjemy. Pokračovala jsem v pokládání otázek, jestli je kolem někdo, kdo by s námi mohl mluvit a vysvětlit nám účel světla.

Janice vypadala jako ztuhlá a neschopná dělat nic jiného než se soustředit na to světlo. "Nevidím za něj. Myslím, že tu někdo je, ale nemůžu se na to přestat dívat." Zhluboka se nadechovala. "Něco to dělá. Je to opravdu silné světlo. Na něco to čeká. Nejsem si jistá na co." Takhle to pokračovalo několik vteřin a navzdory mým sugescím, aby se přes to přenesla, to nedokázala. "Jako bych na něco čekala nebo tak něco. Musím tím projít." 

D: A chcete to?

J: Myslím, že ano. Mám to přímo nad obličejem.

D: Chci, abyste dělala jen to, co vám bude příjemné. Jaký je to pocit, když do toho vstoupíte?

J: Jako v mraku. Je to jako pára. Působí to na mé tělo zvláštně. Není to mravenčení, ale je to jako když vám noha přichází k sobě po umrtvení. Víte, takový zvláštní pocit. Celé mé tělo se teď právě tak cítí. A někdy je světlo ohraničené. Je soustředěné doprostřed a kolem něj je tmavá oblast a ta se pohybuje, jde ke mně. Taky je hezká. Bylo to barevné a teď to vypadá jako pára, ale nemá to barvu páry. Je to tmavé, ale není to jako zlo, a není to špatné, je to příjemné.

D: Prošla jste skrz to světlo?

J: Nevím, jestli jsem jím prošla nebo ne. Nevidím to, nebo jsem ještě v něm. Moje tělo se teď necítí zvláštně. Byl to opravdu divný pocit. Myslím, že už jsem to zažila. Teď už vím, co to bylo. To je první fáze. Jako byste se rozpustila. (Uchechtne se). Jen na vteřinku jsem si připadala jako jo-jo. Víte, Bonnngg! (Uchechtne se).

D: No, každopádně jste z toho vyvázla v pořádku. Dobře. Pojďme najít v okolí někoho, kdo nám odpoví na naše otázky. (Pauza). Je tam někdo?

Po tom všem hledání mě překvapilo, když ta entita odpověděla. Janice byla definitivně pryč, protože ten hlas byl tichý, sladký a něžný.

J: Co chcete vědět?

D: No, první otázka: co bylo účelem toho světla?

J: Je to zdroj kontaktu.

...

(str. 124)