Bláhová Hana: Klenoty očím skryté - Příběh o lásce k přírodě

Ukázka:

... Kraj se začínal pomalinku měnit. Příkrých skal ubývalo a pláně se rozšiřovaly. Vůbec se to tu zdálo takové přívětivé. Přibývající množství stop, a to i drobnějších zvířat, nás nechalo tušit, že vlčí království jsme již nechali za zády. Krajina mi připadala, i přes ticho zimy, veselá. Lesy, ne příliš temné, skály, ne příliš strmé, bystřinka, co tudy protéká, rozverně žbublá přes kameny pod křehkou vrstvou ledu, která romanticky lemuje břehy jako krajka na točící se sukýnce. Potkali jsme stádo daňků. Cítili pot koní, který zastřel náš lidský pach, a tak se nás nebáli a nechali nás projít docela blízko. Rozkošné bílé flíčky se vyjímaly na zimním kožíšku a tmavé oči jak korálky nás upřeně sledovaly.

Byla jsem tak nadšená, že mi dalo opravdu velikou práci nevýskat radostí nahlas...