Žižlavský Roman: Poutníkova kuchařka

Stejně jako v případě smyslových tužeb se i u hněvu jedná o dosti komplexní téma, proto se u něj zastavíme a trochu odbočíme. Hněv podobně jako jiné emoce může ukazovat na hlubinné struktury naší osobnosti, které se utvářely v našem dospívání, dětství, třeba i během prenatálního vývoje či porodu. Velmi často se stává, že se v té křehké a citlivé době pro rozvoj našeho já něco pokazí, zataví, speče, naruší. Důvody mohou být různé, např. obecně vlivem necitlivé výchovy, třeba když rodiče příliš zakazovali dětem jejich spontánní projevy, vychovávali hodné chlapečky a holčičky, kteří přece nepláčou, nekřičí, nevyvádějí, ale jsou pěkně tišší a nezlobí. Jinak je přece maminka či tatínek nebudou mít rádi. Problémy mohou nastat ovšem i tehdy, když má dítě vše dovoleno, nemá jasné hranice, zdravé uvedení do zákonitostí světa. Nebo když sice bohatí a dítě přebytkem zaplavující rodiče na něj nemají čas, jsou emočně chladní či nejednoznační, když je přítomen alkoholismus, násilí atd. atd. Velké osobní šrámy, vnitřní temné propasti pochopitelně často přináší absence jednoho z rodičů, ať fyzická či mentální. O fyzickém, sexuálním a psychickém zneužívání ani nemluvě. Různých problematických působení mohou být mnohé varianty, vytvářejí vnitřní bloky, potlačení, traumata, které si jako staré, nezhojené rány neseme dál a ony otravují náš život i život jiných. Z velké části působí na nevědomé bázi, většinou prorůstají naším bytím skrze často velmi bolestivé a destruktivní způsoby prožívání, reagování, vnitřního ladění. Projevují se různě, často nejen psychicky, ale též somatizují skrze tělo a různé jeho neduhy. Ve finále mohou vést dokonce k závažným psychickým a tělesným poruchám. Toto jsou relativně obecně známé mechanismy, jak však souvisejí s naším tématem?

Člověk kráčející stezkou poznání dosti často hledá velká prohlédnutí, osvícení, fascinují jej mystické stavy a síly, pokouší se probudit kundaliní, proniknout do astrálních světů, chce cítit a pracovat s energiemi, čakrami, kosmickými bytostmi. Proč ne, každý nechť následuje, k čemu jej to táhne, je zde ovšem riziko, a to nemalé a nejedno. Ať vědomě či ne, duchovní usilování se někdy stává spíše určitou formou útěku od sebe sama, od svého těla, od svých opravdu temných, bolavých míst, která je záhodno pročistit, do světů tajemna a mystiky, velkého duchovna, záře, sjednocení, úžasných guru ...

Jak s těmito věcmi souvisí zde popisovaná meditace? Proces citta vissudhi - čištění mysli - bývá během intenzivních kurzů skutečně intenzivní. A nezřídka se stává, že se aktivují právě hluboká osobní témata. Tu nastává často problematická situace. Meditace jako taková směřuje obecně k prohlédnutí charakteru jevů, které přináší postupné vnitřní uvolnění a osvobozování. Nezkoumá příliš obsah procesů z hlediska jejich vztahu k osobnosti prožívajícího. Jevy jsou nahlíženy ve svých univerzálních zákonitostech a nechávány odejít. Skrze tento přístup se meditující postupně vymaňuje ze slepého ztotožňování se strastnými a neprospěšnými formami existence. Ovšem vnitřní čištění často narazí a oživí právě nezhojené šrámy a traumata z dětství, dospívání či porodu. Uvolňují se staré vzorce, vnitřní systém čelí záplavě potlačených obsahů, emocí, hněvů, bolestí, úzkostí. A v tomto případě není většinou smysluplné jen slepě aplikovat meditační instrukci, ale být opravdu citlivý k probíhajícímu procesu...

(str. 73)