Woodward-Thomas. Katherine: Rozcházení - Pět kroků k tomu, jak už nežít spolu

Podobně jako nám zážitek blízký smrti může otevřít oči ohledně pravého smyslu života, může nás "smrt" lásky probudit z transu falešných přesvědčení a ukázat nám nádheru naší bytosti. V jediném okamžiku si uvědomíme, že náš příběh prvotního zranění není ničím víc než pouhým příběhem. Vykonstruovali jsme si ho, když jsme byli příliš malí, abychom si situaci dokázali správně vysvětlit. Když toto pochopíme, můžeme začít zpochybňovat závěry, k nimž jsme došli, a vytvářet si přesnější, komplexnější obraz toho, k čemu v době, kdy jsme si daný názor na svět vytvořili, mezi námi a druhými došlo.

Přesvědčení úzce souvisejí s druhými osobami: vytváříme si je ve vztazích s těmi, jež nejvíce milujeme a nejvíce na nich závisíme. Takové příběhy si nesestavíme jen tak, z ničeho. Něco se stalo mezi vámi a vaší matkou, nebo vaším otcem, babičkou, či divným strejdou Pepou, a vás to zranilo, zmátlo, nevěděli jste, co s tím a jak tomu rozumět. A vzhledem k tomu, že jako dítě jste měli z hlediska vývoje za úkol vytvořit si pocit svého já, kým jste, kam patříte, je pochopitelné, že jste ze všeho, co se dělo, vyvozovali něco o sobě. Teprve když závěry, k nimž jste došli, znovu prozkoumáte s racionální úvahou dospělého člověka schopného rozlišovat a chápat různé detaily, může se vám vyjevit přesnější a komplexnější obraz.

Musíte se vrátit v čase a vysvobodit své malé já z děsivého sálu křivých zrcadel. Význam, který jste přisoudili sobě a svému životu - že nejste dobří, nikdo vás nechce, nikdo vás nemá rád, jste bezmocní a/nebo jste předurčeni k tomu, být v životě sami - totiž prostě není pravdivý...

(str. 142)