Vácha Marek: O málo menší než andělé

Obraz čtvrtý

Pak se člověk i jeho piedestal začínají hroutit. Mikuláš Koperník přijde roku 1533 s heliocentrickým modelem. Nejde ani tak o to, co se točí kolem čeho, jako o velikou ránu lidské pýše. Spasitel světa, ptá se Léon Bloy ještě na začátku dvacátého století, se má narodit nikoli ve středu vesmíru, nýbrž na planetce kroužící kolem Slunce? V roce 1750 Thomas Wright pochopí, že chumáčky mlhovin na obleze jsou galaxie, jako je ta naše. Počet galaxií ve viditelném vesmíru je dnes odhadován na stovky miliard, naše Mléčná dráha se skládá z dvou set až čtyř set miliard hvězd, její průměr je sto tisíc světelných let., čísla jsou mimo jakoukoli lidskou fantazii. Naše Sluneční soustava se nachází asi v jedné třetině od okraje Mléčné dráhy, tedy na žádném privilegovaném místě, na kraji jedné z mnoha miliard obyčejných galaxií. Jsme bezdomovci na periferii světa. Je zde ještě někdo, kdo má v nekonečné vesmírné samotě odvahu mluvit o velikosti člověka?

Co zůstává, je poezie. Rozervaná srdce milenců, city nejsvětější, láska a oběť pro milovanou duši. Roku 1859 ale přijde Darwin a řekne, člověk pochází ze zvířat, a je jasné, že tohle nesmí být pravda. Člověk má stejného předka jako opice?

Pak se zjistí, že vesmír je mnohem starší než biblických šest tisíc let....

(str. 26)