Tichý František: Výchova jako dobrodružství

František Tichý je výjimečný český pedagog. Gymnázium Přírodní škola, které založil po listopadu 1989 (ale na jehož konceptu pracoval od svých studií), se stalo na několik desítek let nejen pedagogickým domovem již několika generací studentů, ale i laboratoří unikátního pedagogického systému. Systému, jehož základy navazují na myšlenkový odkaz Makarenka, Korczaka a dona Bosca a které v 21. století přinášejí naději na to, že škola nemusí být nenáviděným místem a nutným zlem, ale společenstvím žáků a učitelů. Společenstvím, které má jasnou vizi a cíle, které jsou společně přijímány žáky i jejich pedagogy, komunitou, která žije spolu, nikoliv proti sobě a kde učení je přirozenou součástí života, nikoliv otravnou povinností.Přechodový rituál

Pro větší zdůraznění úspěšného dokončení profilové práce, povinností nižšího stupně studia a pomyslného přijetí mezi "dospělé" jsme v posledním roce zavedli přechodový rituál. Jeho absolvování a přijetí na vyšší stupeň je spojeno s řadou výhod a pravomocí (např. pozdější večerka na výjezdech, spaní v tee-pee na jarním výjezdu, lektorské praxe na jiných školách za zlatý kredit atd.). Rituál jsme spojili s počátkem nového školního roku - úvodním výjezdem. Během putování krajinou jsme jeden den vyhradili odpočinkovějšímu programu, zastavili se na moravském poutním místě Hostýně. Studenty, kteří úspěšně vše zvládli a vstupují na vyšší stupeň, jsme hned ráno a poté po obědě na celý zbytek dne oddělili od kolektivu školy. To, že tento den bude věnován oslavě jejich přechodu, věděli již dlouho dopředu, konkrétní obrysy jsme ale nastínili až ráno. Po obědě a krátké procházce se zbytek školy vydal vlastní cestou zpět na Hostýn. Lambdáni, kteří právě měli vstoupit na vyšší stupeň, však setrvali na místě a během náročné a dlouhé cesty měli každý sám za sebe reflektovat čtyři roky působení na škole. Zajímavé bylo, jak se díky náročné cestě bez informace, jak dlouho ještě zbývá do cíle, celý kolektiv stmelil dohromady, v některých případech eskalovaly vztahové problémy, které v kolektivu byly již delší dobu, ale právě tato nekomfortní situace je uvolnila. Bohužel však k tomu došlo na úkor hlavního úkolu každého z Lambdánů reflektovat své čtyři roky s výhledem na ty další. Proto považuji za důležité, ponechat každému dostatečný čas hned na počátku a až poté podstoupit náročnou zkoušku cesty.

Mezitím zbytek školy na Hostýně připravoval velkou hostinu a vyvrcholení celého dne, kdy měli být po příchodu z náročné cesty Lambdáni (kvinta) slavnostně přijati. Příprava večerního rituálu a hostiny stmelila během dne i zbytek školy. Ačkoli emoce Lambdánů byly na konci cesty vyhrocené, závěr vše vykompenzoval. Za zpěvu všech a zvuku svatohostýnských zvonů Lambdáni vystoupili po kamenných schodech až k hostýnské bazilice a postupně byl každému předán list s hodnocením profilové práce, každý sám za sebe spálil v malém ohni papír, na který měl během dne napsat jednu věc, s kterou již nechce pokračovat dále, a tu, kterou si naopak chce zachovat. Díky atmosféře poutního místa a počínající tmě byl zážitek silný nejen pro Lambdány, ale i pro zbytek školy. O následující hostině netřeba mluvit...

(str. 199)