Táborská Olina: Jak to vidí Ivanka Adamcová

... Naučila jsem se chápat nutné a milovat. Nic už mi nepřipadá těžké a nezvladatelné. Jakmile jsem přestala hodnotit, posuzovat, očekávat, zoufat si, začaly přicházet zázraky. Víc klidu, spokojenosti, víc práce a porozumění s lidmi.

Tato knížka je výsledkem mého přání podělit se o poznání, ale bez spolupráce s Ivankou bych si netroufla. Spolu jsme se pokusily shrnout to podstatné z jejího učení do knížky, kterou jste právě otevřeli. Je plná příběhů lidí, z nichž mnozí ještě nevědí, ale někteří už ano.

Dílo je hotovo, vzniklo z lásky a věřím, že takto bude i vnímáno...

(z předmluvy autorky)

Jen toho a žádného jiného - jak to vidí Ivanka Adamcová

... Tahle dívka a její ego! Hmota těla měla v osudu nastavenou utkvělou představu, jak ji bude objímat Jeremy Irons. Množí sní své osudy jak z pohádkového filmu a vše je součástí hmotného programu. Okamžik, kdy se představy neplní, pak člověka drtí velikou nespokojeností. Je to důležitý moment - tento člověk má ještě silný egoismus, myslí si, že svého dosáhne, a považuje se za hmotu těla. Ještě je hezká, atraktivní. A "bum", přijde do prodejny elektra, kde stojí "Jeremy Irons", a její ego hned zareaguje. Hele, Jeremy Irons, to je snad jeho syn, a vysněný cíl je tím pádem nastavený.

Všimněte si, jak dlouho tam chodí, jak ji deptá, že si jí nevšímá a jen jí podá baterky. A co prožívá ego! To ego, (pozor i to je možné), pracuje ve spolupráci s vědomím Boha naprosto dokonale. V jisté fázi vývoje se její ego zlobí, a aby ji v tom nechalo bloudit, nabízí vůči němu omluvy. Zdůvodňuje si jeho nezájem, aby ještě zůstala v učení.

Všechny myšlenky jsou od ega. Odlišují nás od skutečné reality Boha. Je jedno, zda jsou negativní či pozitivní, všechny patří hmotnému vědomí. Stav Boha je stav bez myšlenek. Nemáme svoji vůli, máme jen vůli Boha. Děje se to přes vedení myšlenkové fáze, kde je program v DNA nastavený se vším v myšlenkách, které si přivlastníme, a pak jsme vedeni jak pejsek na vodítku. Člověk by se jinak vyhnul svému učení, odmítal by je...

(str. 125)