Surya Lilith: Paměti mého srdce aneb Bylo nebylo

Bližší informace

V první části budeme sledovat autorčiny osudy a její duchovní vývoj. Přizváni tak budeme do období vzletných i nelehkých a budeme sledovat na první pohled nevyzpytatelné cesty osudu. Setkáme se s duchovními učiteli, ale i těžkostmi v partnerských vztazích, velkými krizemi a obtížně vysvětlitelnými náhodami. Autorčina cesta může být v mnohém velkou inspirací.

Ve druhé části pak nalezneme jako přílohu básně, úvahy a různé meditační a jiné techniky, se kterými se autorka setkala, a které ji oslovily. Je velmi pravděpodobné, že se některé z nich zalíbí i vám.Člověk si stokrát může říkat, že všechno je jenom sen. Když žije vedle takové bytosti, která tu včera byla a dnes už ne, je pak stejně všechno vzhůru nohama. Vedoucí bytost totiž vyzařuje nádhernou jemně soustředěnou energii výjimečných kvalit přes svoje tělo. Člověk si na to zvykne, je to jako příliv letního sluníčka. Pak přijde podzim, sluneční paprsky se rozptýlí do větší šířky - a lehce zeslábnou, to je okamžik smrti a opuštění těla. Pak přijde zima - slunce zašlo a člověk musí žít jen z toho, co má v sobě. Ono to slunce je tu sice pořád, ale jinak a vytrénovat si tuto vnímavost je docela těžké, zvlášť když není čas se připravit. Nebo spíš člověka ukolébá zdání, že vše si poplyne ještě několik let.

Několik týdnů jsem ještě plula na této krásné energii, loučila se s Učitelkou a děkovala jí z celého srdce za nejkrásnější období svého života. Po jejím pohřbu jsem tušila, že se změní úplně všechno. Jen jsem neměla zdání, že to, co se stane, bude kalichem plným hořkosti a zákeřnosti od Hráče. Jeho slib o vzájemné upřímnosti se rozplynul jako pára nad řekou. Jeden den měl odvahu jet se mnou za rodinou. a milovat se večer tak, až jsem měla dojem, že jsem jeho jediná vyvolená na celém světě... a druhý den mi oznámil, že odchází za tou druhou. Velmi zajímavě pojatý způsob rozchodu!

Jeho chování bylo pro mne velkým zklamáním. Nedokázala jsem přijít na to, proč se neuměl postavit k situaci jako chlap a říct už hned na začátku dalšího vztahu pravdu, proč zbytečně jel se mnou a stalo se, to, co se stalo, aby hned druhý den utíkal do jiné náruče či postele.... Asi poroto, že žádným chlapem tehdy vůbec nebyl, jen si na to hrál a sliboval naoko něco, co neměl sílu splnit...

(str. 169)

Autoportrét

V duši kvetou černé stíny
souzvuk citů dostal zkrat
Osud ke mně možná zlý byl
víc se nesmíš na nic ptát.

Samota zlá číhá v uličkách
křivolakých jak svět sám
Za plotem se choulí v kopřivách
odhozený talisman.

V duši kvetou černé stíny
sýček tuší dobrý lov.
V ústech máme příchuť hlíny
ztrácíme se v dýmu slov.
Slepá okna našich očí
dávno světlo nevidí
Srdce s rolí taxikáře
větru volnost závidí
větru volnost závidí...

(str. 194)

Zboží zařazeno v kategoriích