Štroblová Zdenka: Čakry lásky

Druhý stupínek - Učení s Andělem

Když jsme se všichni u stolečku usadili, vzal si slovo Pan pes. Dívenka se na něho s láskou dívala, neodolala a jeho stříbřitou srst pohladila. On ji v pohledu navrátil. Bylo to moc hezké dívat se na jejich vzájemné. To, co jsem uslyšel, se vázalo ještě k naší cestě včerejší.

"Tvé přání bylo pro nás trochu překvapením. Řekl sis o další stupínek. Musí se v úvahu vzít vše, co jsi dosud poznal. Čas zrání se musí dodržet u nás všech. Také se však musí dodržet čas, který se ke splnění přání váže. Pokud je delší než stanovený, tak se přání ukládá. To uložené se čas od času znovu ozve, tak si to samé přej. Pokud tak učiníme, tak se to uložené vezme a dá se na cestu, aby když se dojde, tak se projeví. Někdy se však trápíme tím, že se naše přání neplní, a když se pak vyplní, tak takovou radost nemáme. Nebo si již znovu nepřejeme, stejně se přeci nesplnilo. Zřejmě to přání ke splnění nebylo. Nejradostnější jsme, když se plní vzápětí. To se nás zmocní pocit magický, kterému se zázrak říká. A tak jsme si řekli, že ti tvé přání splníme. Jednu malou podmínku však máme. Že ti tentokrát bude průvodcem Anděl, a neboť právě on se k dalšímu poznání váže."

Horlivě jsem přikyvoval, neboť se mi tím vlastně plnilo i další přání. Ne, že bych nechtěl učením se svojí babičkou procházet, to by ě ani nenapadlo. Jen mě u srdíčka zahřálo, že se i Anděla jako učitele dostává. O jejich světě již mnohé znalosti mám Jejich Pán, archanděl Michel k mé kolébce přistoupil a požehnání dal. Babička mi to musela stále dokola vyprávět. Byla u toho maminka, tatínek, jejich rodiče, ale i ta, z které kolečko v sobě mám. Paní sluncí. Já byl spící, právě zrozený. Kolébka nahrazuje dělohu maminky. Je v ní peřinka tak měkká, že si mi po ní někdy stýská. To kolébání vodu připomíná. Nahrazuje tento pohyb a odráží i vlastnosti. Klidné, pokojné, v jistém. Přesto v pohybu. Každému ze slunečních se této kolébky dostává. Čas, kterému se vítací, ale i seznamovací říká. Když ke kolébce Michael přistoupil, tak jsem očka prý otevřel a z pusinky se ozvalo...

(str. 100)