Šiklová Jiřina: Vyhoštěná smrt

"A tvoje maminka zemřela doma, nebo v nemocnici?"

Nakonec v nemocnice, ale až do posledních týdnů byla doma. Vidíš, sotva se mě zeptáš, tak se nepřímo omlouvám a vysvětluje, proč nemohla zůstat doma až do konce života. Teprve poslední tři týdny byla na klinice. Upadla, zlomila si nohu v krčku, tak doma zůstat opravdu nemohla. Ale byla hospitalizována na klinice, kde byl tehdy můj bratr jako primář. Takže nebyla v cizím prostředí. Bratr tam za ní chodil i několikrát denně, vždyť to bylo na oddělení, které sám vedl. Já tam taky denně přicházela. Měla tam péči určitě mnohem lepší, než by mohla mít v bytě."

"Nepochybuju, ale je to výjimka. Tolik lékařů v jedné familii není v téhle republice obvyklé. Přesto, uvědomuješ si, že jsi na mou otázku odpověděla současně s vysvětlením, proč jsi to udělala? Proč se vlastně za to, že jsi ji předala do odborné - sama říkáš lepší - péče, stále omlouváš? Dvakrát během tohoto našeho krátkého rozhovoru. Já se jen zeptala, a ty měn to hned vysvětluješ. Neodpovídáš na moje otázky. To, co říkáš, vlastně vysvětluješ a zdůvodňuješ sama sobě."

"Máš pravdu. Hájím sama sebe, aniž na mě kdokoliv útočí. Přesto se hájím, asi přece jen podvědomě cítím, že jsem měla maminku nechat tady, v pokoji, kde žila, a ne aby byla v 'ideální', ale přece jen příliš hygienické péči..."

(str. 65)