Ruthová Jana: Maruška a kouzelné pastelky

Pomaloučku přicházelo jaro. Maruška věděla, že jakmile rozkvete zlatý déšť, pojedou s dědou a s babičkou na chatu. Už se nemohla dočkat, až si zařídí ve svém domečku na stromě lékařskou ordinaci. Bude ošetřovat zvířátka a předepisovat jim recepty, se kterými je pošle do lékárny. To bude paní lékárnice koukat, až přijde pro kapky do nosu třeba veverka nebo zajíc! A kocour Piškot jí bude dělat zdravotní sestřičku. Babička mu bude muset ušít bílý plášť...

Piškot měl ovšem v tu chvíli jiné starosti. Proti jeho vůli ho nacpali do přepravky, protože prý kočka ve vlaku pobíhat nesmí. "Tohle je porušení ústavy kočičích práv!" prskal, řval a snažil se otevřít packou dvířka. Babička s dědou z vlaku pozorovali, jak se krajina za oknem míhá, Maruška vytáhla pastelky. Jen škoda, že si nevzala roli papíru! Mohla by nakreslit celou cestu a pak si ji pouštět jako film.

Z nádražíčka to nebylo na chatu daleko, ale Maruška si nabalila plný batoh - pohádkovou knížku, pastelky a lékárničku, aby mohla ordinovat. Batoh se jí začal pronášet, ale nestěžovala si. Co by měl říkat děda, když táhne kufry a ještě k tomu kocoura?

Sotva odemkli dveře u chaty, vypustili Piškota ven. Nečekal na slíbenou šunčičku a vystřelil na strom. Babička otevřela okna a děda se rozhlížel po zahrádce. Byla od sněhu jako vyžehlená. Jen sem tam se draly na povrch sněženky. To zase bude práce, než zahrádka ožije! Maruška si šla vybalit do svého pokojíčku v podkroví. Zaskákala si na matraci, až péra skřípala, a pak se vypravila do své ordinace. Domeček jí loni postavil děda v koruně staré břízy. Lezlo se do něj po žebříku. Doma mohla Maruška dávat injekce a měřit teplotu jenom svým panenkám, ale tady bude mít pravé pacienty! Jenom dát o sobě vědět!

Piškot se díval, jak za ním Maruška šplhá po žebříku a volá "Přestaň trucovat! Otevíráme ordinaci!" Maruška čekala, že bude na schůdcích za chvíli fronta, jako v čekárně u paní doktorky, ale zahlédla jen sýkorky, které se houpaly na větvičkách jako v cirkuse a nevypadaly, že potřebují první pomoc. "Tak já ti, Piškote, zatím povím pohádku, než přijdou první pacienti." Piškot seskočil ze stříšky a stulil se Marušce do klína. "Můžu začít?"

"Byla jednou jedna holčička a protože nosila červený čepeček, říkala jí maminka Červená Karkulka..."

(str. 34)