Ruiz Miguel: Toltécké umění života a smrti

Bližší informace

Pamatuju si, jak jsem těsně před tou nehodou, která mě málem stála život, večeřel s příbuznými. Byla to typická rodinná sešlost se všemi mými bratry, jejich manželkami a dětmi, mými rodiči, mými bratranci a sestřenicemi, strýčky a tetičkami. Na těchhle oslavách bylo pokaždé plno jídla a plno zmatku, v němž si děti hrály a povykovaly a dospělí se smáli přihlouplým vtipům a donekonečna omílaným historkám z dětství. I já jsem se dobře bavil, všem jsem ukazoval náš čerstvý přírůstek do rodiny a vesele si dobíral svou ženu.

Přesto jsem se po celý večer nemohl zbavit dojmu, že je to naposledy, co se vidíme všichni pohromadě. Svou rodinu jsem hluboce miloval a představa, že bych se s nimi už neměl nikdy setkat, mě vrhala do zvláštní nálady. Měl jsem nutkání každému se chvilku věnovat - s každým si promluvit a pozorně mu naslouchat - a přitom jsem celou dobu střežil svého syna, který mi usnul v náručí. Překypoval jsem láskou ke všem příbuzným a cítil hluboký smutek při pomyšlení, že se možná už nikdy neuvidíme...

(str. 129)

Zboží zařazeno v kategoriích