Rothschildová Babette: Tělo nezapomíná

V mnoha případech jsou lidé, kteří prožili nějakou traumatickou událost, schopní tyto epizody zpracovat a vyřešit, aniž by to v jejich případě s sebou neslo nějaké dlouhodobé následky. Dokážou si na událost, která je potkala, vzpomenout a přehrát si ji v paměti, ujasnit si, co se to vlastně stalo, prožít emoce přiměřené svým vzpomínkám a cítit spokojenost, že tato událost je už součástí minulosti.

U lidí stále sužovaných jejich traumaty, tedy těmi, kdo trpí PTS a PTSP, je vzpomínka na traumatické události odlišná. Obvykle spadá do jedné ze dvou různých kategorií. Někteří traumatizovaní lidé si budou vzpomínat na traumatizující události v přesných detailech a budou schopní přesně popsat, co se odehrálo, jako by se dívali na nějaký přehrávaný film. V těchto případech PTS nebo PTSP přetrvávám, protože tito lidé nejsou schopni nalézt v dotyčných událostech smysl nebo nějaký jejich aspekt. Mohou je stále obtěžovat intenzivní emoce anebo fyzické pocity zdánlivě nesouvisející s traumatem, jímž prošli... Nebo mohou cítit otupělost fyzickou, případně emocionální a stěžovat si na pocit mrtvosti ve svém životě. Jiní si vzpomínají jen málo, pokud vůbec na něco, ze skutečné traumatické události, jsou ale sužováni fyzickými pocity a emocionálními reakcemi, které nadávají žádný smysl v současném kontextu...

(str. 20)