Rohr Richard: Enneagram - devět tváří duše

Bližší informace

Enneagram je více než dva tisíce let starý dynamický systém, který popisuje devět typů osobnosti, devět charakterů. Skrze uvědomění vzorců chování a obranných mechanismů, určujících náš osud, nám nabízí nové pohledy na možnosti změny a osvobození se od tlaku předurčenosti. Konfrontuje nás s navyklými způsoby a normami podle nichž - většinou nevědomě - žijeme, a vyzývá nás k jejich překonání a vykročení do rozměru svobody. Enneagram odhaluje naše iluzorní ideály a falešné pocity viny. Umožňuje nám prohlédnout naše falešné já a probudit naši pravou podstatu. Po celá staletí byl používán duchovními mistry. Na sklonku středověku jej dále rozvinuli mudrci súfi, kteří jej nazvali "Boží tváří". Gurdjieff jej popsal jako perpetum mobile a přirovnal k legendárnímu "kameni mudrců".

Enneagram vám může posloužit jako cenná praktická pomůcka v jakékoliv terapii, psychologické a duchovní práci, ale i v oblasti partnerských a rodinných vztahů a ve světě podnikání, například ke zlepšení vztahů, zefektivnění komunikace a předcházení konfliktům.

Enneagram nás může dovést k vnitřní zkušenosti vznešenosti a síly. Ovšem nešetří nás a ukazuje nám naše chyby! Příliš často děláme něco správného z falešných pohnutek! Když se však "prokoušeme" naší pastí a vynoříme se opět venku na druhé straně, pak stojíme před hlubinou svého Já. Objevíme zde očištěnou vášeň, očištěnou sílu, své lepší a pravé Já. Toto místo nazvala tradice "duší", právě zde se člověk a Bůh setkávají a Jednota je možná...

(z obálky)Bludné cesty a východiska

Enneagram odvozuje svých devět lidských typů z devíti "pastí", "vášní" nebo "hlavních hříchů". Tyto hříchy mohou být chápány jako obranné mechanismy, nacvičené během vývoje v raném dětství člověka a upevněné ve snaze vyrovnat se s okolním světem. Vedle toho hrají svou roli rovněž "vrozené" charakterové vlastnosti. Ani to, ani ono nám však nedává výsadní právo škodit sobě a druhým. Zvláštní je, že se zaprvé u devíti hříchů enneagramu jedná o sedm "klasických" hlavních hříchů scholastické tradice (pýcha, závist, zlost, lenost, lakota, nestřídmost či zhýralost a necudnost), a zadruhé, že k tomu přistupují dva další "hříchy" (lež a strach), které v tradičním církevním učení chybí. K této nápadné chybě a jejímu pozadí se později ještě vrátím.

Nejstarší seznamy "kořenů hříchu", z nichž se rodí aktuální hříchy a neřesti jako větve rašící z kmene jednoho stromu, pochází z pátého století. Johannes Cassianus jmenuje osm "kořenů hříchu": nestřídmost, smilství, lakota, zlost, smutek, hořkost, ješitnost, hrdost. Řehoř Veliký považuje hrdost za vlastní prahřích, z něhož povstává sedm ostatních hříchů: pýcha, závist, hněv, lakota, necudnost, nestřídmost a lenost. Nakonec se však stalo závazným "svaté" číslo sedm...

(str. 34)

Zboží zařazeno v kategoriích