Pošta Miroslav: Himálajské pohádky

Jednou takhle jde Akhu Tanpa se vzkazem do vedlejší vesnice. Namíří si to kolem hospodářství jednoho bohatého sedláka, o kterém se ví široko daleko, že je lakomý až hrůza. A protože má Akhu žízeň, zvolá: "Jsem vyschlý jako troud, dej mi napít čaje s máslem!" Ale kdepak hospodář, vidí v Akhu Tanpovi jen chudáka a otrhance, a nenabídne mu ani šálek. Jenže znáte Akhu Tanpu, to by snad ani nebyl on,, kdyby lakomci nedal za vyučenou.

Proto když jde zpátky, celý utrmácený, žíznivý a hladový, a dorazí k sedlákovu poli, kde leží uprostřed velikánský balvan, zavolá: "Hej, hospodáři, proč na poli pěstuješ ten balvan? Když ho sklidíš, dáváš ho žrát jakům, nebo si ho snad sám dáváš do nudlí?"

"Co si to dovoluješ, ty drzoune? Je tam odjakživa a ani stádem jaků bys ho neodtáh," povídá na to sedlák.

"No já nevím. Podle mě kdybys ho odnes, vypěstoval bys rok co rok nějaké tři pytle ječmene navíc."

"To by mě tedy zajímalo, jak bys ho chtěl odnést, ty dobráku," ušklíbá se hospodář.

"Domy taky staví člověk, a přitom takový dům je mnohem větší," vysvětluje Akhu Tanpa.

"Když jsi tak chytrej, tak ten balvan odnes."

"A taky že odnesu. Mám ale za sebou dlouhou cestu, mám hlad a žízeň. To bych si nejdřív musel odpočinout a nabrat trochu síly. A taky budu potřebovat pár siláků."

"No dobrá, tak tedy pojď," povídá lakomec a vede Akhu Tanpu do stavení. A hned poručí ženě, ať mu dá misku nudlové polévky a slaný čaj s jačím máslem. To se rozumí samo sebou, že nakonec nezůstane při jedné misce a jednom šálku.

Když se Akhu jaksepatří posilní, povídá: "Tak a teď mi dej aspoň deset siláků...

(str. 81)