Poltikovič Viliam: Brána smrti

Všechen náš strach se odvíjí ze strachu ze smrti. Smrti se bojíme a přitom o ní víme tak málo a tak málo se jí zabýváme. Na druhé straně se denně setkáváme se smrtí v médiích. Co to s námi dělá?

Psychoterapeutka dr. Jitka Vodňanská v sobě spojuje západní vědu i východní spiritualitu.

J.V.: Smrt je všudypřítomná a strach ze smrti prostupuje veškerý život, aniž si to uvědomujeme. Je to vidět v různých situacích - když vezmu ty krajní, kterým říkáme fobie, tak všechny druhy fobií končí strachem ze smrti. Kde není smrt zpracovaná, tak je stabilně přítomen strach z konečnosti a smrti. Pro mě je pochopitelný strach z toho, že člověk bude úplně sám, že jdeme do něčeho neznámého. Při všech transformacích je toto klíčovým bodem strachu, že budu muset tou transformací procházet sama.

Jedna z příčin utrpení je lpění na svém životě a životě blízkých. Mám silný zážitek z Barmy, z kláštera, kde jsem meditovala. Sdílela jsem místnost s jednou lékařkou, které zemřel manžel. Šla jsem jí kondolovat a ona se na mě soucitně podívala a řekla: "Ty jsi ještě vůbec nic nepochopila". To byla lekce. A potom mému učiteli zemřel otec a my "Zápaďáci" jsme ten den nechtěli k němu jít na tzv. interview, to znamená ptát se ho, radit se, jak probíhají meditace a tak, a sdělili jsme mu, že dnes k němu nepřijdeme. On se ptal, proč a my řeli: "Protože ti zemřel otec." Ale on oznámil: "Můj otec zemřel velmi klidně". To byly dvě úžasné lekce. Protože tam je smrt přirozená, viděla jsem to i v Nepálu, v Indii...

(str. 115)