Pohlreich Zdeňka: Zprávy z nitra

Ten večer po dlouhém čekání v ordinaci jsem pochopila odpovědi, které jsem dostala tenkrát v lese, a všem svým buňkám jsem oznámila, že nejsou jen buňkami jednoho těla Zdeňky Pohlreichové, ale že vím, že jsou součástí nádherného systému, jehož jsme všichni účastni, a tudíž jsme neoddělitelní. A také jsem jim vysvětlila, že tenhle objev je pro mě potěšením, protože vím, že už nejsem sama, ale že na Zemi existuje 11 miliard těl a závratná suma buněk je mou součástí. Byl to uklidňující pocit.

Pocit. To je další věc, o kterou tu běží. Další můj objev. Další informace o duši. Mysl se musí ocitnout v tom divném stavu nemyšlení, kdy je čistá a přítomná, abychom cítili své pravé já, vědomí, svou podstatu. Jako by neexistovalo tělo, jen zvláštní energie. Mozek vypne a my začneme cítit. A přesně tohle se mi stalo v té čekárně. Tehdy to byl objevný moment a stalo se toho ve zlomku sekundy hodně převratného. Věděla jsem, že jsem nemocná, tušila jsem, co se za okamžik dozvím, a věděla jsem, že budu bojovat. Sice jsem nevěděla přesně jak, ale cítila jsem veliké odhodlání. Do ordinace jsem již vcházela jako někdo úplně jiný...

(str. 33)