Paterko Ladislava: Rozjímání u kávy

Člověk se hrnečku a kávy také zeptal, co je to vděk. Hrneček řekl: "Já prožívám vděk, když mohu být prospěšný kávě. Nabídnout jí své dno a své okraje, aby vynikla její krása a svou vůní se stala přitažlivou pro člověka." Káva dodala: "Vždy děkuji hrnečku, že můžu jeho prostřednictvím prožívat okamžik důležitosti, kdy znovu a znovu svou výjimečnou chutí a vůní okouzluji člověka. Jsem vděčná, že je mi dovoleno dát vyniknout kráse a originalitě hrnečku."

Člověk, který se zeptal, byl dojatý odpovědí a vcítil se do svého vděku. Zaplavila ho energie, která byla něžná, plná, nádherná, dávající a naplňující. To všechno a ještě mnohem víc je pocit vděčnosti. Můžeme děkovat za každé ráno, za svůj život, práci, nadání, poznání, lásku, děti, přátele, rodiče, za vše, co nás napadne a přijde v danou chvíli na mysl a my tomu přisoudíme pro nás velkou hodnotu.

Ale co je vděk skutečně?

Je to stav, který pocítíme v okamžiku hlubokého naplnění. Okamžik procítění a definitivního ukončení prožitku, kdy jsme došli uvědomění a již se nemáme potřebu vracet zpět. Je to tečka za zážitkem, zkušeností, prožitkem, uvědoměním, potkání se s kýmsi a čímsi. Tečka na konci věty, kdy klesneme hlasem a musíme se nadechnout, aby hlas nabyl patřičného tónu a oživil tak text, který čteme. Vyslovením slova děkuji nastupuje přijetí. Ano, je to moje a je jen na mně, co s tím udělám. Například: Dá-li mi někdo chléb a já ho přijmu, je už mojí záležitostí, jak s ním naložím. Sním-li ho, nebo rozdám, já nesu zodpovědnost i důsledek za své rozhodnutí. Vděkem přijímám, ukončuji a zároveň žádám o nové. Je to přítel, který jde se mnou životem a pomáhá mi určovat hodnotu věcí, lidí, situací. Vděčnost je pocit, se kterým vstávám i uléhám. Je to cosi, co je mou součástí a již to nevnímám, ale věřím, že ho vyjadřuji svými slovy, činy, konáním. Vděk je má tečka za mými činy, mé přijetí života a mé rozhodnutí jít za nepoznaným.

Je to skutečný zážitek objevit svůj vděk.

(str. 43)