Otruba Josef: Dětství léčitele

Jak začít a nevyděsit. Třeba tak, že svůj příběh zaobalíte do roušky fikce. Je to příběh, pohádka, není třeba nic vyvracet či obhajovat. Že je s autobiografickými prvky už není tak provokující.

Příběhy malého Jeníka nás provedou světem, který většina ostatních lidí nevnímá. Světem, kde je životní energie vidět či kde lze poznat sever pouze pocitu brnění v rukou. I odpovědi na různé otázky někdy přicházejí samy, jakoby náhodou.

Jeník je malý kluk, ale brzy se naučí, že nemůže o všem hovořit zcela otevřeně. Že se tak dočká pouze výsměchu, nepochopení nebo dokonce úplného odmítnutí. A to ze strany jak lidí světských, tak i třeba ze strany kněze, jež odsuzuje jeho málo ponížený postoj k symbolům církve nebo nechápe, že neuznává jako vhodný církevní symbol Ježíše umučeného na kříži.

Právě debatu s knězem, ke kterému původně přišel něco opravit, Jeník ukončuje slovy: "Nehodlám se s vámi bavit o věcech, kde není hmotných důkazů o jejich pravdivosti. Ale jedno vím určitě. Kdyby se vám zde zjevil i sám Ježíš Kristus, vyženete jej odsud jako podvodníka. A já jsem nebyl povolán na toto místo jako kazatel, ale na rozdíl od vás jen jako pomocný dělník. Nechejte mne prosím tuto práci v klidu dokončit."