Odier Daniel: Meditační techniky buddhistických a taoist. mistrů

Odříkavost (zřeknutí se, vzdání se) může být největším kamenem úrazu na cestě k meditaci. Její uskutečnění je nesmírně důležitým krokem v životě žáka. Buddha stejně jako Ježíš a téměř všichni velcí učitelé z ní učinili prvořadou ctnost, která člověku umožňuje snadno vstoupit do kontemplativního života a rychle dospět k realizaci učení. Čím větší je odříkavost, tím rychlejší je pokrok.

Odříkavost je další překážkou, kterou lidé z Západu při studiu a praktikování buddhismu raději opomíjejí. Pátrají, ve kterých hlubokých tantrických učeních by si mohli přečíst, že mravnost a odříkavost jsou pouze přikrášlením podstaty určeným pro obyčejné lidi, k nimž oni samozřejmě nepatří. Takové postoje jsou intelektuální obranou, která není zakotvená v hlubinách bytí. Každý, kdo je sám k sobě upřímný, ví, že bez obětí a úsilí žádná metoda neumožňuje rozvoj koncentrace a vnitřního vnímání.

Odříkavost je o to obtížnější praktikovat, protože buddhističtí mistři popisují do velkých podrobností význam, který přikládají tomuto pojmu a jeho různým aplikacím.

Ze všeho nejdřív je nezbytné zřeknout se světa, konkrétně fyzických a mentálních kontaktů se světem. Aby to bylo možno uskutečnit, je nutné opustit veškeré intelektuální, citové, spirituální, ekonomické a sociální vztahy se světem. Svět musí být opuštěn fyzicky a spirituálně. Člověk musí zapomenout na jeho kulturu a už nevyužívat to, co se z něj naučil. To je jedna z největších nesnází. Mysl musí být vyprázdněna od materiálu, který ji zanáší nepořádkem, protože pouze prázdná mysl může být prostoupena Světlem. Je také nezbytné osvobodit mysl od představ, snů a vzpomínek, protože mohou žákovi bránit v pokroku. Nakonec je zapotřebí pozastavit povrchní činnost rozlišování, která podmiňuje náš každodenní život...

(str. 39)