Nejedlý Karel: Metoda RUŠ aneb Já to mám jinak

Lidé stále hledají zázračnou pilulku na různé problémy. Nemusíte už hledat. Skutečnost je daleko prostší. Problémy si tvoříme sami, ano, my sami osobně, i když to většinou netušíme. V této knize se dozvíte, jak to na tomto světě chodí, podle jakých zákonitostí vytváříme všechno to příjemné i nepříjemné v našem životě, v našem osobním vesmíru. A pak si probereme, jak to nepříjemné už vytvořené odstranit a následně pak prožívat už jen to příjemné. A to všechno logicky, průhledně, přímočaře, věcně, s jasnými a neokecatelnými výsledky.

Tato kniha neříká, jak se máte chovat. Tato kniha věcně vysvětluje, jak v sobě najít konkrétní negace a jak je navždy odstranit. Nezáleží na myšlenkách, ani na slovech, ale na pocitech

Teď se prosím ohlédněte za svým životem. Představte si svoji minulost. Děkuji. Jaké momenty z vašeho života se vám vybavují?

Obecně vyjádřeno, poměrně snadno si vzpomínáme na osoby a situace, u kterých jsme měli emoce. Příjemné či nepříjemné, to je v tuto chvíli jedno.

Potřebuji vám vysvětlit tyto principy: každý okamžik našeho života se nám zapisuje do naší paměti, nebo do podvědomí, nebo do mozku, do duše, do jemnohmotných těl..., prostě do nás. Je lhostejné, jak to nazveme, ale je důležité s tím umět pracovat. Ty informace v naší "databance" máme v sobě zaznamenané, jak jsme vnímali, že se staly. Jako v perfektně vedeném archívu. Ty informace nejde ani změnit, ani vymazat. Prostě to nejde. Co však jde, že můžeme z té naší paměti vymazat všechno naše utrpení - nepříjemné pocity emoční i tělesné. I všechny "negativní myšlenky". Myšlenka zůstane, ale nepříjemný pocit se rozplyne.

Jsou tací, kteří to nazývají osvícení. Já to označuji jako stav vnitřní svobody, klid a ticho uvnitř sebe, stav bez myšlenek. Není na tom nic složitého, ani záhadného, tajuplného, ani mystického. Je to logický stav po účinné práci na sobě. A pak si užívám štěstí a blaho, nádherné ticho v sobě...

(str. 61)

Zpracování negativních programů

Jakoukoli negaci přijímám/opakuji tak dlouho, dokud se ve mně něco mění. Když už se ve mně nic nemění, přestanu to opakovat. I když mám stále nepříjemný pocit, který se už nemění.

Průměrně člověk opakuje jednu negaci přibližně patnáct vteřin až dvě minuty, podle toho, jak je která negace silná. Výjimečně to někdo opakuje až pět minut. To už je ale dost dlouho a většinou to znamená, že opakuji něco, co je jenom podobné skutečné/té pravé negaci, kterou v sobě mám. Je potřeba ji najít ve správném znění a tu zpracovat viz kapitola SCHODY.

Anebo je to vlivem negativního programu, který mě zpomaluje, nebo mi dokonce brání negace vyčistit. S tím vám pomůže kvalitní terapeut metody RUŠ - to už chce totiž nějakou praxi a intuici. Ať se zbytečně dlouho netrápíte.

Malé děti a hodně vyčištění lidé, těm to stačí zopakovat například třikrát nebo pětkrát, a problém se rozplyne/je pryč.

A pak jsou vzácné výjimky. Ti jenom pojmenují problém a ten se rozplyne, aniž by s ním cokoli dalšího dělali.

Naprostá většina lidí cítí/vnímá, jak se nepříjemné pocity v nich mění během opakování. Někdo vnímá jenom změny emocí, další jen změny tělesných pocitů, a jiní vnímají změny emocí i tělesných pocitů. Změny v sobě můžete vnímat silně, středně, slabě, anebo velmi slaboučce. Je to u každého člověka jinak a také u každé konkrétní negace jinak.

Přitom každý z nás má obvykle svoje "citlivé místo", ve kterém vnímá/cítí ty změny různých negací. Většinou to bývá hlava, krk, hruď, žaludek/solar plexus, břicho...

(str. 122)

Ptali jste se...

"Přece musím mít strach a učit to moje děti, aby přežily"

Když máte strach, je to příjemný pocit? Není. Když mám strach, necítím se pohodlně uvnitř sebe, strach mi pocitově ubližuje. Se strachem nežiju šťastný, pohodový, plnohodnotný život. Navíc už víme, že čím větší mám strach, tím více přitahuji do svého života přesně to, z čeho mám strach.

Čím větší strach člověk z něčeho má, tím lépe se dá ovládat.

Příklad:

Malé děti se rodí moudré, mají v sobě, nazval bych to Vesmírnou, nebo Božskou inteligenci. Přišly do našeho života, aby nás naučili to, co nám ještě nedochází... Často je ale realita taková, že my je učíme mnoho bloků, negací a blbostí. Např. rodič plný strachu říká "Dávej si pozor na cizí lidi, můžou ti ublížit!" Intuitivní dítě nezblblé těmito "moudry" by okamžitě vnímalo, když mu hrozí nebezpečí a vyvarovalo by se ho. "Poučené" však má strach, kterým přitahuje to, čeho se bojí. Vím, že to zní dost drsně, ale dokud to v sobě nezměníte, budete to žít. To vy jste to vzali za své. A tak je to na vás...

(str. 274)