Mooji: Bílý oheň

Mysl, iluzorní osoba, se nechce změnit. Velmi se obává změny. Nevadí jí modlit se za změnu ve světě, ale sama se změnit nechce. Mysli nevadí hrát si na spiritualitu. Nenamítá nic proti tomu setkat se s Bohem, dokonce ani proti setkání s Ním jako se sobě rovným, ale nechce sama sebe za Boha vyměnit. Psychická mysl je ve skutečnosti Ďábel - ne ale úplně, protože je smíšená s bytím. Mysl vám chce prodat druh spirituality, který buduje vaše ego, a říká vám: "Ano, budeme dělat tahle cvičení ve vzájemném objímání a budeme se modlit za svět," tyto záležitosti vás coby osobu ale nijak nezpochybňují.

Když nastane čas, aby byla zpochybněna vaše identita a to, kým jste, objeví se všechny strachy a odpor a vy začnete mít pocit, jako byste se rozpadali. Ve skutečnosti se ale nerozpadáte; rozpadá se pouze falešná slupka. A na začátku to ani není rozpadání, ale jenom pocit ohrožení. Když je mysl ohrožená, bude bojovat, aby se nerozpadla - a je to opravdu nevyzpytatelný hráč. Bude předkládat všemožné pochybnosti, které dokáže najít ve všech oblastech, jež jsou jí dostupné. Bude hledat vaši Achillovu patu, aby to zkusila a bodla vás do ní, propíchla tak vaše odhodlání a mohla vás znovu zavést do propasti osobní identifikace, rozptýlení a klamu...(str. 116)