Millman Dan: Cesta pokojného bojovníka

Když změníš svou hru."

"Jaká je to hra?"

Tvoje hra na ubožáčka. Přestaň být tak pyšný na průměrnost; ukaž trochu ducha!" Sokrates se zašklebil, vyskočil, plácl mě hravě přes tvář a dloubl mě pod žebra.

"Nechte toho," zařval jsem; neměl jsem na jeho hru náladu. Natáhl jsem se, abych ho chytil za ruku, ale on lehce vyskočil na stůl. Pak mi skočil přes hlavu, obrátil se a odstrčil mě, až jsem padl na záda na pohovku. Vztekle jsem se postavil a pokusil se ho odstrčit, ale sotva jsem se ho dotkl, přeskočil pozpátku stůl. Já jsem upadl na břicho na koberec. Klel jsem, zuřil a viděl rudě. Vyklouzl dveřmi do dílny. Kulhal jsem za ním.

Sokrates vyskočil na blatník auta a drbal se na hlavě: "Ale, Dane, ty se zlobíš!"

"To je pozoruhodný postřeh," zuřil jsem a těžce popadal dech.

"To je dobře," řekl. "Když vezmeme v úvahu tvůj povážlivý stav, měl by ses zlobit - jenom musíš svůj hněv moudře nasměrovat." Sok začal obratně vyměňovat svíčky volkswagenu. "Hněv je pro tebe jedním z hlavních nástrojů, které ti pomohou změnit staré návyky," uvolnil klíčem starou svíčku "a nahradit je novými." Vyměnil novou svíčku za starou a pevně ji klíčem utáhl.

"Hněv může staré návyky spálit. Strach a starosti brzdí akci, hněv ji povzbuzuje. Až se naučíš svůj hněv správně používat, dokážeš proměnit strach a starosti ve hněv, a hněv v akci. To je tajemství vnitřní alchymie tvého těla." ...

(str. 113)