Michie David: Pes Jejího Veličenstva a jeho mise

Bližší informace

Pořád jsem netušil, kdo je naším hostem. Už jsem však pochopil, že to zřejmě nebude podnikatel, jak jsem se původně domníval. Podle toho, jak mluvil o svých cestách, jsem teď odhadoval, že jeho profese souvisí s něčím mentálním, možná dokonce duchovním. Spolu s princem z Walesu teď živě diskutovali o lékařství v rozvojovém světě. Proto mě napadlo, že by třeba mohl řídit nějakou charitativní organizaci, o kterých tak často mluvila Sofie.

Ale i kdybych věděl, co je zač, asi by mě to nezastavilo a stejně bych se musel řídit svými instinkty. Bohužel musím přiznat, že to byly instinkty toho nejpřízemnějšího ražení. Kalhoty, které mě na začátku jeho návštěvy naprosto ničím nezaujaly, teď intenzivně voněly po Mici. Spojení s ní prozrazovalo i několik bílých kudrlinek, které se zachytily na látce. Mici usazená na pohovce působila koketně a přitom nedosažitelně. Návštěvníkova noha však byla přímo přede mnou na podlaze a dokonce se najednou nastavila do velmi zajímavého úhlu. Nemohl jsem jinak, přemohlo mě kouzlo Mici, její vůně, její pudlovitost a ten její okouzlující chlupatý zadeček. Obskočil jsem nohu hosta prince z Walesu a začal se o ni horečně třít.

Trvalo to jen několik okamžiků.

"Ale ne!" zaprotestoval návštěvník, zatřásl nohou a prudce mě odstrčil, až jsem se překulil na stranu.

Charles se otočil od knihovny a hned se dovtípil co se stalo. "Proboha!" zvolal...

(str. 113)

Zboží zařazeno v kategoriích