Marek Vlastimil: Zen pro věčné začátečníky

Bližší informace

Už nějakou dobu sem tam nějaký zvídavý čtenář žádá, zda bych nenapsal něco o zenu a kóanech pro začátečníky. Něco jednoduchého. Doposud jsem je i to odmítal, protože co bylo třeba, jsem už dávno napsal a na blogu uveřejnil - někdy i pro tři své studenty zenu, kteří se mnou žili v dalších pokojíčcích malého domku na předměstí Prahy. Dnes, o osm let a celou řadu převratných událostí v jejich životě později, si nejen oni jistě rádi a na pokračování zopakují základní lekce zenu pro věčné začátečníky...

(z úvodu)Kóany

Kóany byly, kromě historek ze života záhadných mistrů středověku, i pro mne prvním a tehdy největším lákadlem: to by bylo, abych ty hádanky nerozřešil, myslel jsem si jako všichni ostatní (západní) intelektuálové, kteří měli načteno. Občas i stále chodí maily od zvědavců, kteří si píší o nějaké kóany, aby je mohli luštit jako rébusy, a pak sem tam i maily těch, kteří si myslí, že ten který kóan vyluštili. Jenže jako labyrint není bludiště, kóan není nic pro logiku a k luštění: není to hádanka, nic z našeho běžného intelektuálního světa. A nedá se vyřešit intelektem. Dokonce se mi kdysi dostala do rukou knížečka vyluštěných kóanů! Oxymóron jak prase: nač je někomu vyluštěný kóan - to je jako vydání slavných detektivek s prozrazením, kdo je vrah, hned v předmluvě nebo dokonce na obálce!

V jistém smyslu je každý kóan pozvánkou do říze ZA běžným rozumem a logikou. Jinými slovy, je to velmi sofistikovaná (zenová) metoda, jak slovem slovo, tedy jak pozvat a donutit mozek ne-myslet (logicky) i v říši myšlení a logiky: zkrátit si cestu k nějakému objevu, nepočítat otrocky od jedné do sta, ale protože už to umím, přeskočit, je-li třeba, od devíti rovnou k devadesáti devíti. Což je zvláště u nás a v západním světě univerzit a intelektuálštiny gigantický úkol, nutně vyžadující docela jinou techniku řešení...

(str. 23)

Zboží zařazeno v kategoriích